Nebo odbýt bonmotem: „Chyba není v tom, že jej ČT nevysílala, ale v tom, že jeho exhibice obvykle vysílá.“ Problém je ale hlubší než myšlenky mluvčího prezidenta. Česká televize není bez viny – jen úplně jinak, než nám sugeruje Hrad.
Žádný mluvčí nemá nárok, aby jeho výstupy vysílala televize online. ČT by jistě přenášela zásadní projev hlavy státu, ale promluvy jejího mluvčího jsou důležité, jen když prezident ze zásadních důvodů nemůže promluvit sám, ačkoli má co říct. Nic takového se však nestalo a rozhodnutí editorů dát přednost přenosu ze sněmovny, kde se projednávaly klíčové vládní zákony, bylo správné. Kavčí hory bychom měli hájit, i kdyby rozhodly špatně: pro svobodu je špatné rozhodnutí novináře lepší než televize řízená politikem.
Jenže… netřeba Ovčáčkovy útoky příliš racionalizovat. Prezident se na televizi zlobí, protože podle něj bagatelizovala jeho vystoupení v USA. A Miloš Zeman, jak je jeho zvykem, přešel do osobního protiútoku. Na přesvědčení Hradu, že má „nárok“ na přenosy tiskovek, má bohužel ČT svou vinu. Když před lety budovala zpravodajský kanál ČT24, byla ráda za každou „živou minutu“. Česko není tak velké, aby naplnilo vysílání 24 hodin denně sedm dní v týdnu, a partaje si rychle zvykly, že jejich sdělení se „zdarma“ dostane k divákům, udělají-li tiskovky svých lídrů. Zejména Jiří Paroubek byl expert, dokázal se dostat do vysílání i několikrát za den.
Poděkujme proto editoriální politice ČT, že našla sílu ignorovat pana Ovčáčka. A držme jí palce, aby se podobně dovedla vypořádat i s jinými nudnými a pro diváka zbytečnými tiskovkami – byť na nich mluví premiér, ministr financí nebo Ovčáčkův prezident.
