KAMBERSKÝ: Chválím Zemana

Tato distinkce je obzvláště důležitá. Prezident není fanoušek, je k cestovatelkám zdrženlivý - přesto se v případu nadstandardně angažoval; teoreticky mohl vše nechat jen na ministerstvu zahraničí.

Dokonce ani příliš nemoralizuje, přitom chytráků, kteří sami nikdy neriskovali, nikdy nesedli na kolo či motorku bez přilby, nikdy nebyli v horách se špatným vybavením, nikdy neřídili auto unavení či v kocovině, kteří ani v mládí neudělali žádnou ztřeštěnost, která díky andělům strážným dopadla dobře, máme plné internetové diskuse.

Ne, prezident opakovaně intervenoval u pákistánského prezidenta i velvyslance; navzdory své pověsti nevyzradil nic předčasně; nedopustil se žádných urážlivých soudů či dokonce urážek (a že záminek by bylo dost), na závěr dal jasně najevo, že skutečné ocenění zaslouží ti, kteří oběma ženám ze zajetí pomohli.

Možná je to málo nestydět se za prezidenta, dokonce jeho slova a skutky označit jako rozumné a přiměřené.

Prezident na ně mohl “mlsně koukat”, jak jsme viděli na svatbě Alexandry Noskové a Vratislava Mynáře, mohl předčasně prozradit nějaké detaily o vyjednávání, mohl na ně dělat “aligátora”, mohl se vlivem “virózy” potácet, mohl obě dámy označit nepublikovatelnými výrazy, jaké jsme od něj slyšeli v nedělním rozhlasovém vysílání, dokonce na ně mohl “vtipně” volat Alláhu akbar.

Možná máme příliš posunutá měřítka. Ale za základní a jasný postoj Pomáhat a nechválit, zaslouží prezident ocenění.