Avšak i čeští antisemité a pravoslavní aktivisté letos o Velikonocích slavili. Vydali se do Polné, na místo vraždy Anežky Hrůzové, vyvěsit ceduli o potřebě „vyřešit židovskou otázku“. Jistě, i oni navazují na „tradice“: O Velikonocích se občas, když se lid rozvášnil pod vlivem kázání (ale kazatel přece jen říkal pár slov o židovské otázce...), konaly „slavné“ pogromy. Zdi českých synagog si to pamatují a všichni to četli přinejmenším v Jiráskových Starých pověstech českých.
Přenechme však dědice středověkých pogromářů policii, věnujíce jejich duším střelnou modlitbu. Mysleme raději na beránka. Nyní na toho doslovného, chundelatého, bečícího, jenž se v liturgii (či postliturgii) obou náboženství stává symbolem skutečností duchovních – ač proměněn, takže už není chundelatý ani bečící, ježto po třech až čtyřech hodinách pomalého pečení na rozmarýnu už nikdo nebečí.
O životních zvyklostech Ježíše Nazaretského neříká evangelium mnoho detailů. Říká však výslovně dvě věci – že byl obřezán podle Mojžíšova zákona a že jedl velikonočního beránka. To první je třeba připomínati novodobým antisemitům, kteří se prohlašují za křesťany. To druhé je třeba připomínati nadšencům pro práva zvířat. I oni se ozývají kolem Velikonoc. Již mi bylo vyslechnouti od jednoho „duchovního vůdce“, že prý byl Ježíš vegetarián. Nic proti právům zvířat. Ale dokud jsou pomlouváni, nevinně stíháni a zabíjeni lidé; dokud někteří oživují staré nenávisti a dmýchají nové, proti novým „obětním beránkům“ – dotud musí prvotní starost patřit lidem. I to je poselství Velikonoc.
