VÍCE O FINSKÉM PREMIÉROVI ZDE |
Podobně jako Babiš hodlá aplikovat své byznysové know‑how a přístup „všechno jde udělat“. Rozdíl je v tom, že Sipilä je oproti Babišovi kutil a postavil si svůj vlastní dřevěný dům a sám si upravil auto na dřevoplyn.
Nový premiér říká, že první věc, kterou je třeba ve Finsku změnit, je řízení („nikdo to tu neřídil“?). Sipilä chce zavést ve finské vládě „byznysovou disciplínu“ („makáme“?) a zmenšit vládu, aby „více připomínala správní radu či představenstvo“ (to Babiš ještě neřekl).
Sipilä také říká: neumím politické hry, jsem víceméně pouze „řešič problémů“ – a „naše země jich má opravdu hodně“. Zemi trápí několik let trvající recese, která bude ještě spoustu let trvat. Sipilä je chudší než Babiš, není miliardář.
O aktivitách budoucího finského premiéra píše Financial Times |
Sipilä říká, že je třeba se soustředit na několik věcí a ty je potřeba „zařídit“ („prostě to zařídíme“?). Zde je jedna podobnost a jeden rozdíl. Mizerný stav českého hospodářství (jak to v demokratické politice bývá) je to, co přivedlo hnutí ANO k moci (stejně jako předtím Zemana), ale když začala vláda vládnout, krize už odeznívala. Finská volba je také reakcí na vleklou krizi hospodářství, ta krize je ale hluboce strukturální a jen tak neodezní.
Pravděpodobným partnerem vítězné (řekněme středové) manažerské strany ve Finsku je pravicová euroskeptická strana „Praví Finové“, což je zase rozdíl proti Česku, kdy partnerem ANO jsou zleva proevropská ČSSD a lidovci. Hlavně ale Babiš není premiér.
...
Leonid Beršidskij dal svému článku na serveru Bloomberg titulek „Může být Finsko řízeno jako byznys?“ a tvrdí, že je vcelku běžné, že se v tvrdých časech lidé poohlížejí po podnikatelích, kteří budou řídit zemi, jako předtím řídili svůj byznys.
Beršidskij konstatuje, že když si odmyslíme Taksina Šinawatru v Thajsku, je Sipalä první technologický podnikatel („tech entrepreneur“), který se stal premiérem, ve stovce největších zemí na světě. Šinawatra ale začínal jako policejní úředník, který se do telekomunikací dostal později.
Sipilä nejprve prodával komponenty do mobilů (firmu Solitra prodal v roce 1997 Američanům), pak prodal další firmu, kterou založil (JOT Automation) a která se soustředila na „odstraňování lidské práce z procesu výroby elektroniky“. Sipalä říká: „Musíte mít vizi, cíle, soustředit se na plnění těch cílů a soustředit se jen na několik důležitých věcí.“
Beršidskij cituje ekonoma Paula Krugmana, který v roce 2012 napsal, že „byznysmeni, a dokonce ani velcí byznysmeni nemají žádnou speciální znalost toho, jak dosáhnout ekonomického oživení. Měl na mysli americké prezidenty Herberta Hoovera, Jimmyho Cartera a George H. W. Bushe, stejně jako neúspěšné adepty, kteří slibovali vést Ameriku jako korporaci, jako to činili miliardáři Ross Perot nebo Herman Cain.
To, co říká Krugman, ale neplatí vždy. Tak například v roce 2010 si Chile zvolilo miliardáře Sebastiana Pineru za prezidenta. Ten předtím prodal svá velká aktiva jako blokační podíl v národních aerolinkách. Během Pinerova období Chile robustně ekonomicky rostlo. Jeho potíž byla, že neuměl zacházet s protesty, zasahoval příliš brutálně a navzdory ekonomickému růstu měl podle průzkumů vůbec nejmenší podporu v postpinochetovské historii.
Taksin Šinawatra také vyvedl zemi z ekonomické krize po roce 1997. Zapomněl ale platit daně, musel čelit různým podezřením z korupce, byl milován, ale z druhé strany nenáviděn, zkrátka polarizoval. Nakonec byl, jak známo, smeten vojenským pučem.
Pak je tu ještě čerstvý příklad Petra Porošenka na Ukrajině. Období je na hodnocení zatím krátké a země je ve válce.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
