Jeden muž dokázal v roce 1939 s hrstkou kolegů a přátel zachránit 669 československých občanů ohrožených na životě. Český stát není o 76 let později ochoten pomoci ani 525 lidem v nouzi, jak po něm požaduje Evropská komise. Ministr vnitra dokonce volá po tom, aby se v té věci uspořádalo referendum, a prezident vyjadřuje obavu, že mezi běženci mohou být džihádisté, kteří vyhodí Pražský hrad do vzduchu. Místo aby vedla, vychází česká politická elita vstříc tomu nejhoršímu, co v Češích dříme.
Zeman k uprchlíkům: Může mezi nimi být džihádista, co Hrad vyhodí do povětří |
„Česko chce pomáhat uprchlíkům na základě suverénního rozhodnutí vlády, nikoliv mechanismů EU,“ říká český premiér. Proč tedy sám nenavrhne, že se postaráme o dvojnásobek či trojnásobek požadované kvóty azylantů? Když nám Evropská unie dává miliardy korun na nejrůznější projekty, tak je nám dobrá. Když nás žádá o solidaritu v nelehké situaci, tak se chceme suverénně rozhodnout, že pomáhat nebudeme?
Právo svatého egoismu
Z Česka odešlo od poloviny 19. století do ciziny něco mezi jedním a dvěma miliony lidí. Menší část z politických důvodů, většina – včetně dvou set tisíc lidí po roce 1989 – prostě za lepším. Jakým právem se národ s touto historickou zkušeností chce hermeticky uzavírat před přistěhovalci z méně šťastných koutů světa? Právem svatého egoismu?
Český egoismus je obhajován nejrůznějšími argumenty. Celý problém přistěhovaleckého exodu byl redukován na bezpečnostní otázku, v jejímž rámci pak mohou být běženci líčeni jako „bezpečnostní riziko“ nebo potenciálně nepřizpůsobiví. To je ovšem jen racionalizovaná xenofobie.
Další rozšířené tvrzení pracuje s teorií, že přistěhovalectví je pomyslnou daní za kolonialismus. Středoevropské státy, píše kolega Zbyněk Petráček, na Blízkém východě „nikdy neměly kolonie, nikdy tam nevedly války, nikdy tam netěžily ropu a nikdy tam nepodpořily mocenský chaos.“ (LN 14. 5.) Opravdu? To, že jsme – ano, my Češi – po desetiletí vyzbrojovali Asada, Kaddáfího nebo Saddáma Husajna, to se nepočítá? Nebo to byl náš příspěvek k regionální stabilitě?
Vzkaz pro Česko z Evropy: Měli byste přijmout 525 uprchlíků z třetího světa |
Češi si po 25 letech ještě nezvykli na to, že jsou součástí otevřeného světa a že jeho problémy jsou i jejich problémy. Utečenci? To se nás přece netýká, vždyť stejně chtějí do Švédska. A vůbec, nejsou to žádní uprchlíci, říká hlas lidu, ale přestrojení džihádisté, a když se utopí, tím lépe. Lidé, kteří mezi sebou dokážou vybrat celkem dost peněz na oběti přírodních katastrof na druhém konci světa, mají strach z toho, že by snad vedle nich žil někdo, kdo nejí vepřové nebo nosí šátek.
Až dnes půjde český velvyslanec v Londýně gratulovat siru Nicholasovi k jeho 106. narozeninám, měl by mu říci toto: „Děkujeme vám, sire Nicholasi, za to, že jste před lety zachránil naše děti, my ale nikomu dnes pomáhat nebudeme, vždyť těm Syřanům vlastně nic nehrozí, je to vcelku klidná země, a těch pár vykuků chce jen brát švédské sociální dávky.“
