Prostě pouhých pár minut jízdy autem nebo HD nás dělí od všech výhod, které skýtá město. Naše obec je plynofikována, je možnost napojení na fungující vodovodní a kanalizační síť a ve větší části obce máme i kabelovou televizi. Samozřejmostí je ZŠ a dvě MŠ. Zašová se řadí mezi největší obce na Valašsku. Společně s obcí Veselá, která od roku 1985 patří pod obecní správu v Zašové, má přes 3 000 obyvatel. Velikosti obce odpovídá i občanská vybavenost, splňující nároky mladých lidí na komfort bydlení. Nově zbudované centrum obce s kulturním domem celou situaci jen vylepšuje.
Ani tyto příznivé okolnosti však nejsou sto zvrátit obecný demografický vývoj. Za uplynulých 20 let v obci zemřelo o 50 občanů více, než se za stejné období narodilo. Obec nevymírá jen díky nově přistěhovaným občanům, kterých je ročně v průměru asi o 20 více, než odstěhovaných.
Tento statistický údaj je však potřeba vidět v širších souvislostech. Je zřejmé, že velkou část přistěhovaných tvoří ti lidé, kteří se do obce přiženili či přivdali. Kdyby v naší obci nebyly příznivé podmínky pro život mladých rodin, nejenže by se velká část těchto lidí do naší obce nepřistěhovala, ale naopak jejich životní partneři – místní rodáci, by je následovali do jejich bydliště nebo jinam, a naše obec by se tak o stejný počet obyvatel ještě zmenšila. Navíc z 550 dětí, které se v naší obci za uplynulých 20 letech narodily, jsou mnohé právě z těch rodin, kde se minimálně jeden z rodičů do obce přistěhoval.
Mezi ony tolik důležité podmínky pro život mladých rodin patří i možnost výstavby nových rodinných domků. Naše obec právě zpracovává územní plán a vyvstávají otázky: „Jak velkou plochu vyčlenit pro budoucí bytovou zástavbu? Uvolnit zbývající obecní pozemky nebo je ponechat jako rezervu pro příští generace?“ Není snadné najít vyvážený přístup. Chceme se vyhnout tomu, aby v obci vznikala satelitní městečka, nebo aby se takovým satelitním sídlem stala obec jako celek, aby byla jen „noclehárnou“ pro lidi pracující a fakticky žijící v sousedních městech, kteří se s naší obcí neidentifikují, nepodílejí se na jejím společenském životě, nemají k ní vztah, chybí jim kořeny.
Na druhé straně je nepopiratelný fakt, že poskytne-li obec příznivé podmínky pro život nově příchozích, bude to znamenat i příznivé podmínky pro život starousedlíků.
Odpůrci nové výstavby argumentují tím, že naše obec je stále dostatečně velká. Domnívám se, že není ani tolik důležité, jak je velká, ale jak se v ní žije a jestli se dále rozvijí nebo ustrnula či dokonce upadá. I když si to nechceme nebo možná neumíme připustit, jedno neuvážené rozhodnutí může způsobit řetězení neblahých následků. Vývoj zprvu sotva postřehnutelný, ale těžko zvrátitelný: úbytek dětí = zavření školek a neexistence ordinace pediatra = nevhodné podmínky pro ml. rodiny = následování partnera do jiného bydliště = úbytek občanů a tím i potenciálních zákazníků = omezení obchodní sítě a nevytíženost hromadné dopravy = omezení spojů… Spirála, efekt domina, kdy vše souvisí se vším a jedno spouští druhé.
U odpůrců další výstavby mi vadí nejen to, že nejsou ochotni vnímat a akceptovat tato fakta, ale i jisté sobectví, které bych shrnul do věty: „já už mám domek postaven, a ostatní mě nezajímají“.
Není však důležité jen to, zda povolit novou výstavbu v obci, ale také jak tato bude vypadat.
Mnozí stavebníci mají pocit, že za své peníze a na svém pozemku si mohou postavit cokoli a praxe jim bohužel dává zapravdu. Jako před časem uniformita panelákových sídlišť znehodnotila nezaměnitelnou tvář měst, postihuje dnes cosi podobného naše vesnice. Staví se „všude všechno“. Podle soudobé výstavby už nepoznáme, jestli projíždíme obcí na jižní Moravě nebo v Podkrkonoší - ale to už by byl článek na jiné téma.
Jiljí Kubrický, starosta obce
