Otázka, na kterou budou odpovídat Řekové v referendu, takto samozřejmě formulována není. Fakticky je ale volba, již v neděli učiní obyvatelé jihobalkánské země, právě taková. Z pohledu Evropy reprezentuje variantu „orientálního tržiště“ současná vláda Alexise Tsiprase.
Zcela nepřípustné pak jsou nejenom veletoče dosavadních řeckých vyjednavačů při rozhovorech s věřiteli, ale také jejich strategie, která spočívá ve snaze strašit protivníky u jednacího stolu hrozbou rozpadu celé evropské integrace.
Ve skutečnosti v řeckém referendu nejde až tak o to, jestli bude o něco vyšší či nižší třeba daň z přidané hodnoty, jaká bude přesně výše řeckých penzí a jakou výjimku dostanou obyvatelé ostrovů. Jde o elementární jistotu, že když Evropa poskytne Řecku prostředky, neztratí se někde v černé díře, ale přispějí k nastartování ekonomiky a také ke schopnosti země plnit své mezinárodní závazky.
Pokud budou mít věřitelé v Aténách partnera, který míří tímto směrem, měli by pak také být při jednáních vstřícnější. Je vcelku zjevné, že tento scénář bude mnohem pravděpodobnější, když se obyvatelé v referendu vysloví pro plán věřitelů. Tedy fakticky proti Tsiprasově vládě.
Jistou naději přináší skutečnost, že nemalá část Řeků to stále více chápe právě takto - volba „ano“ pro ně znamená souhlas s evropskou budoucností země. Právě těm by měla celá Evropa v neděli fandit.
Dosavadní výtky mnoha řeckých obyvatel vůči Evropské unii a mezinárodním institucím byly pochopitelné či dokonce oprávněné. Snad lze věřitelům vytýkat nedostatečnou znalost řecké reality. Na druhé straně jim ale není možné vyčítat to, že sami Řekové nedokázali poskytnuté pomoci využít lépe.
Naprosto utopické jsou pak představy, že by Řecko mohlo Evropskou unii či eurozónu nahradit jinými, štědřejšími partnery v Moskvě nebo Pekingu. Evropa znamená naprosto přirozenou volbu. Teď jde o to, zda se s tím ztotožní většina řeckých voličů už tuto neděli.
