A ptát se dnes, zda maximální rychlost vlaků na 160 kilometrů nestanovili kdysi právě proto, aby se nemusely přejezdy rušit a aby se nemusely hromadně budovat nákladné přeložky tratí, je zpozdilé.
Letmý pohled na nejdůležitější (nejen železniční) koridory, na tempo jejich rozvoje, nás usvědčuje minimálně z nedostatku soustavnosti a koncepčnosti. A nemůžeme se vymlouvat ani na nedostatek peněz, ani na „zlé ekologisty“, ba ani na to rozkrádání. Peníze bylo většinou možné shánět i pomocí eurofondů, ekologové vyhrávají soudy proto, že úředníci jsou zpravidla lemplové, a kdyby byla pravda, že je rozkradeno, muselo by být minimálně i rozestavěno.
To se musejí opakovat hrůzy jako ta včerejší ve Studénce, abychom dopravní stavby uskutečňovali velkoryse a důsledně?
