Jak píše eretz.cz, ohledně načasování tohoto nanejvýš neobvyklého veřejného varování panuje domněnka, že „jde o reakci na aktuální incident, který Izrael nechce zveřejnit, ale chce Američanům dát najevo, že není ochoten jej tolerovat“.
Vzájemné zpravodajské působení mezi Izraelem a Spojenými státy je dlouhodobé, povýtce jednostranné. Izrael jako příjemce americké pomoci musí strpět dost neurvalé móresy amerických zpravodajců nejen vůči izraelské zpravodajské komunitě, ale i vůči politikům. Samozřejmě, Merkelová by mohla vyprávět, nic nového pod sluncem.
Horší je, že někteří příslušníci izraelských bezpečnostních složek nebo i politici jistým americkým kruhům nadbíhají, ve snaze vyfutrovat si kariéru přátelstvím tak velkým, že sahá až na oceán.
Musím přiznat, že v tomto okamžiku jsem pomyslel, jak se při čtení těchto slov asi tváří nejeden český zpravodajec. Tuším, že smutně a vědoucně.
Nezávislost a věrnost svému poslání zpravodajských služeb patří k podstatným znakům státní suverenity. Zpravodajci proto musí mít jasno, jaký je rozdíl mezi vládou povolenou spoluprací se zpravodajskými službami cizích států, a mezi „neformálními pracovními vztahy“, o něž se často cizí zpravodajci pokoušejí.
Varování izraelských zpravodajců svědčí o zostřování vztahů i mezi „přáteli“. Lze přitom celkem jednoznačně vyloučit, že by se CIA chovala takto asertivně pouze k Izraelcům. Nezní-li proto podobné varování třeba i u nás, je třeba se nad tím zamyslet.
Je ovšem možné, že české služby své příslušníky vedou k obezřetnosti i vůči „spolupracujícím službám“, ale činí tak potichu, protože nemají podobný aktuální problém, jako Izraelci. Je též pravděpodobné, že američtí zpravodajci nebudou u nás vyvíjet až takový tlak na získání zpravodajců či politiků k „neformální“ spolupráci, protože prostě nejsme až tak zajímaví.
Nicméně nabádání ke „kruhové ostražitosti“ by se mělo objevovat i ve výročních zprávách zpravodajských služeb, určených pro veřejnost, aby si odborníci na exponovaných místech dávali pozor na popsané jevy a vábení, které by mohlo přijít doslova z jakékoliv strany.
Neobjevuje-li se ono varování, může to vzbudit podezření, že američtí zpravodajci tu už mají zaverbováno. I když zase na druhou stranu by to znamenalo, že zaverbovali ne úplně ty nejchytřejší, protože ti opravdu „prefíkaní“ by tu výzvu k obezřetnosti jistě vydali.
To všechno svědčí o převažující atmosféře nejistoty nejen v naší zpravodajské komunitě, co se týče výměru loajality ke státu, vládě, vlasti. Určitá nejistota panuje asi i v tom, jaké jsou meze chování ke spřáteleným zpravodajským službám, kde jsou meze liaisonu na jedné straně a servility na straně druhé. Nově se vymezuje modus vivendi mezi zpravodajskými komunitami států.
Proto je třeba věnovat stavu zpravodajské komunity pečlivou pozornost, aby mohla plnit svou funkci. A ta spočívá převážně v nošení „špatných zpráv“, ale včas, přesných a správně adresovaných. A na to musí být v perfektní kondici, obzvláště v dnešní době, protože chovat se podle starých schemat by mohlo vést ke katastrofě.
