Posloucháme-li jejich bezzubé a za každou cenu politicky korektní projevy, jasně vidíme, že příslušníci této elity nejsou schopni anebo nechtějí (to druhé není jednoduché prokázat) správně pojmenovat jevy, natožpak je alespoň krátkodobě na elementární úrovni řešit. Patrně tak činí ze strachu z toho, že je levicově-liberální média ocejchují a popraví. A to ještě v situaci, kdy se v důsledku nelegální migrace začíná rozkládat i nejbohatší a nejspořádanější region Evropy, přesněji její německy hovořící části, jež jsme posledních několik desetiletí považovali za symbol klidu a pořádku.
Současnou situaci EU mnoho politologů, historiků či expertů na geopolitiku přirovnává k pádu Římské říše. Včera mi můj známý poslal báseň (v překladu Antonína Brouska) od řeckého autora Konstantinose Kavafise (1863–1933), který geniálně popsal důvody oslabení tohoto impéria. Ať si báseň každý rozebere, jak chce.
V očekávání barbarů
Nač vyčkáváme shromážděni na náměstí?
*
Mají k nám dnes dorazit barbaři.
*
Proč senát ovládla bezvládná strnulost? / Proč senátoři zde posedávají, aniž by vydali zákon?
*
Mají k nám dnes dorazit barbaři. / A k čemupak pak senátoři se svými zákony? / Až barbaři vtáhnou, prohlásí se sami co zákonodárci.
*
Proč ani náš císař dnes nedospal rozbřesku / a při nejvyšší městské bráně již vyhlíží / z výše svého stolce, s hlavou korunovanou?
*
Mají k nám dnes dorazit barbaři. / A císař se hotoví přijmout / jejich velitele. Kázal dokonce přihotovit / list pergamenu, jenž mu slavnostně předá, / poctiv ho v něm bezpočtem titulů a jmenování.
*
Kterak že dnes si dva naši konzulové, prétory sprovázeni, / vykračují ve vyšívaných purpurových tógách, / z jaké příčiny přizdobili se náramky, ametysty se lesknoucími, / i prsteny, jež jiskří čirými smaragdy? / Proč chopili se drahocenných hůlek, / jež vytepány ze stříbra i zlata?
*
Mají k nám dnes dorazit barbaři. / A podobné cetky přivádějí v úžas barbary.
*
Proč ctihodní rétoři nepřicházejí, aby, jak pravidlem, / se ujali slova a vedli svou při?
*
Neboť k nám dnes dorazí barbaři, a těm / neimponují uhlazená slova, aniž obratné proslovy.
*
Proč však tak znenáhla se pozdvihuje neklid, / proč mísí se shluk (kterak opadly tváře všech). / Proč unáhleně se vyprazdňují ulice i plácky, / proč z ničeho náhle se v houfech stahuje všechno zpět do svých domů?
*
Protože vtáhla noc a barbaři nikde. / A jacísi lidé jen dorazili ve směru od hranic / rozhlašujíce, že po barbarech tam již ani stopy.
*
Jenomže – co teď bude z nás, teď, bez barbarů. / Ti lidé by přeci jen bývali pro nás určitým řešením.
