Osobní počítač přestal být libůstkou čtyř procent vyvolených a stal se masovým (71 procent), auto měly dříve dvě pětiny, dnes už dvě třetiny domácností. Stále si nejvíce ceníme práce lékařů, ale profese která nejvíce ze všech propadla je ministr - tehdy byla druhá nejvíce oceňovaná (!), teď je třetí od konce: před uklízečkou a duchovním (!!), dokonce ještě za novinářem (!!!). Stárneme: v roce 1994 bylo dětí do čtrnácti let více než pětina z celé populace (21 procent), dnes jen 15, a stejně tak se to otočilo na druhém konci - seniorů nad 64 let bylo jen 13 procent, dnes již 18...
Češi se mají lépe než před 25 lety. Ale cítí se hůř, tvrdí KPMG |
Většinu z nás možná překvapí, že jsme většinově milionáři - dvaašedesát domácností ze sta má majetek nad milion korun. Interpretace těchto dat je však už složitější - převážně nejde o peníze, ale nemovitý majetek.
Cha! Země milionářů, to je mnohem víc než si kdokoli sliboval od kuponové privatizace a “země akcionářů”. Jak se to stalo?
Velmi paradoxně: neplánovanou likvidací nájemního bydlení, kterého dosáhl jaksi mimochodem Václav Klaus (bývalý premiér a prezident) spolu se Stanislavem Křečkem (bývalý předseda spolku na ochranu nájemníků, dnes zástupce veřejné ochránkyně práv).
Jen každý pátý bydlí v nájmu
Oba rukou společnou a nerozdílnou blokovali liberalizaci nájmů, a kdyby sousední Polsko nebylo ve Štrasburku “odsouzeno” ke změně, nejspíše by regulovali nájmy dosud. Bydlení takřka zdarma vedlo k tomu, že staré byty s regulovaným nájemným nikdo neopouštěl a tržní nájemné v nových bytech bylo drasticky vysoké, často desetkrát vyšší než regulované. Tato situace vedla každého, kdo mohl, aby si pořídil vlastní bydlení - splátka hypotéky byla levná oproti tržnímu nájemnému za stejný byt.
Výsledek se brzy dostavil - bytů v soukromém a družstevní vlastnictví máme skoro třikrát tolik než je bytů nájemních, což je číslo v průmyslové městské Evropě nevídané.
Dvě třetiny obyvatel Česka bydlí ve městech, ale jen každý pátý v nájmu! Regulace nájmů nás naučila půjčovat si na pořízení vlastního bydlení a hle! tři z pěti z nás jsou nakonec milionáři.
Vlastní bydlení si pochopitelně vybralo svou daň: nominálně jsme sice byli v roce 2011 desetkrát zadluženější než o dvě dekády dříve, ale kdo by se takovými podružnostmi zdržoval.
