Stát, potažmo jeho vedoucí představitelé, si to určitě takto nepředstavovali. Ale přesto je tato situace důsledkem jejich činnosti. Jedna ze zákonných úprav, jejíž výklad není do dneška jednoznačný a už se zase bude měnit, je ochrana osobních údajů. V řeči paragrafů je možná jasné, proč jako starosta musím nahlédnout do databáze matriky, pokud chci někomu poslat úřední dopis, ale nemohu tam nahlédnout, pokud chci někomu poblahopřát k významnému životnímu jubileu nebo k narození dítěte. Normální smrtelník to pochopí stěží.
Chvíli trvalo, než se po přijetí zákona o ochraně osobních údajů situace vyostřila natolik, že by starostovi za svévolné oslovení jubilanta hrozila přímo nějaká sankce. O tom, jak postupovat v obdobných případech, vznikly celé elaboráty právních rad, které nejsou pokaždé ve vzájemném souladu, a též stanoviska odborných orgánů se mnohdy rozcházejí. Ale český člověk je vycvičen a vždy si najde cestičku. I u nás tedy nyní využíváme naše městské noviny a městský web a obracíme se obecně na všechny jubilanty a rodiče novorozenců, aby se sami ozvali, pokud by uvítali blahopřání ze strany vedení města. Má to své výhody i nevýhody. Přihlásí se skutečně jen ti, co o naši pozornost opravdu stojí. Neobtěžujeme nikoho, komu by to z jakýchkoliv důvodů bylo nepříjemné. Ale najdou se i takoví, kteří by ocenili slavnostní setkání, ale je jim trapné si o něj říkat. Nebo se o této možnosti vůbec nedoví. Loni se nám velmi osvědčilo místo návštěv doma u starších jubilantů uspořádat pro všechny naráz jednou za rok společné setkání. Pro oslavence ani pro jeho rodinu tak nevzniká žádná zátěž s přípravou a lidé stejné generace se velmi rádi setkají a popovídají si nejen se starostou, ale i mezi s sebou. Těch, kteří se na naši výzvu sami ohlásí, díky tomu rapidně přibylo.
Může se ale stát, že v každodenním fofru některé občany ani nenapadne, že by se měli na radnici přihlásit, i když by je gratulace potěšila. Stalo se nám to na úplném startu loňského roku. Hodinu a 49 minut po silvestrovské půlnoci se narodil manželům Kláře a Josefovi Otavovým z Hlučína syn Matyáš. Měřil 50 centimetrů a vážil 3,4 kila. Rodiče byli přešťastní a měli samozřejmě úplně jiné starosti, než informovat město o svém souhlasu se zveřejněním informace, že jejich syn je prvním dítětem Moravskoslezského kraje v roce 2015. Přivítat Matyáška mezi občany Hlučína a kraje jsem chtěl nejen já osobně, když se ke mně ta radostná novina neoficiálními cestami donesla, ale také hejtman Moravskoslezského kraje. Jenže kontaktovat manžele Otavovy jsem prostě podle zákona nemohl. Štěstí jsme tehdy měli všichni. Hlučín se svými 14 tisíci obyvateli sice není úplně malinké městečko, kde by se všichni znali, ale v tomto případě zafungoval kamarád kamaráda, přes kterého jsme vznesli dotaz. A už 7. ledna jsme mohli novopečeným rodičům popřát a předat dárky. Vůbec si neumím představit, jak obrovská náhoda by musela sehrát roli, aby se to takto, bez porušení zákona, mohlo odehrát třeba v o hodně lidnatější Ostravě. Normální život, obyčejný kontakt mezi lidmi ve městě v tomto případě převálcoval předpisy. Ty totiž nikdy neumí popsat a řídit všechny události, na nichž by se měla samospráva nebo státní správa nějak podílet. A věci se nejlépe dějí bez ohledu na předpisy tam, kde se na obou stranách setkávají vstřícní lidé.
Pavel Paschek, starosta Hlučína , Občané pro Hlučín
