Ať už se stalo, co se stalo, ať už si o vlivu Marka na svého šéfa myslíme cokoli, tak žádný neformální poradce nemůže rozhodnout o nákupu armádní techniky za stovky miliard korun. Takových případů jsme tu již měli několik – a všechny skončily „podvodem“.
Kauza Pandury: Odvolací soud poslal Dalíka na čtyři roky do vězení |
Je úplně jedno, zda pan Dalík žádal o úplatek a zda to případně dělal s vědomím premiéra – pokud pro takové tvrzení nejsou důkazy, nelze na základě pouhé domněnky soudkyně Veroniky Čeplové poslat člověka „za napomáhání k trestnému činu přijímání úplatku“ na pět let do vězení.
I žákům z třetí obecné je jasné, že Dalík na 99,99 procenta jednal s vědomím tehdejšího premiéra – ale „zdravý rozum“ není klacek, jímž můžeme obviněného mlátit v trestním řízení.
Nahradit více než vysloužilá ótéčka OT64 se rozhodla už vláda Vladimíra Špidly v roce 2003, ale „smrad“ začal být cítit až o tři roky později. To když v červnu, už po volbách, podepsal smlouvu odcházející ministr obrany Karel Kühnl – tedy ve chvíli, kdy bylo jasné, že jeho partaj (Unie svobody) mizí v zapomnění a rozhodně se nebude podílet na příští vládě.
Úplatky Dalíkovi zřejmě nejsou cizí, vážně poškodil Česko, píše soudkyně |
A pak náhle, 11. prosince 2007, vláda celou smlouvu vypověděla. V tu chvíli musel cítit zápach problému úplně každý. Nakonec koupila místo 199 obrněnců jen 107, ale cena klesla z jednadvaceti miliard na čtrnáct miliard korun. Objem klesl na 54, cena na 66 procent původního kontraktu. Kam se poděl rozdíl? Respektive – kde jsou ony chybějící miliardy?
Přesto dodejme, že ani Dalíkovu osvobození by se nešlo příliš divit. Policie nemá žádný převod peněz ani důkaz úplatku či podvodu. Leč obě soudní instance uvěřily dvěma svědkům, jejichž důvěryhodnost nikdo nezpochybnil a jejichž slova i skutky dávaly jasný smysl v kontextu tehdejší elektronické komunikace. Čímž se případ liší třeba od obvinění Martina Bartáka v případě armádních vozů Tatra.
