Kampaň před referendem je dobrou ukázkou toho, jak se do britského tématu jako na plátno promítají různé představy, přání, emoce i patos.
Referendum je vodou na mlýn šíření kultury strachu. Vynikne to zvláště v době, kdy se evropské elity zaklínají, že strachu se poddat nesmíme – třeba ohledně neřízené migrace či teroru. Kdybychom podlehli strachu, džihádisté by vyhráli, zní oblíbená mantra.
Ale typově stejní lidé sami víří strach z výsledků referenda: Martin Schulz, Jean-Claude Juncker, ba i Donald Tusk (ten se jako historik obává, že „brexit může být začátkem destrukce nikoliv jen EU, ale i západní politické civilizace jako celku“). Aby nevznikla mýlka, odchod Británie z EU by skutečně přinesl zásadní nejistoty, na které nikdo není připraven a které „vítači brexitu“ bagatelizují.
Je dobré hájit zásadu předběžné opatrnosti. Ale pěstovat kulturu strachu?
Patří sem i jistý tón morální nadřazenosti. Tomáš Halík ve svém otevřeném dopise vyjadřuje zcela legitimní obavu z odchodu Britů z EU i z toho, jak by taková situace nahrála Putinovu Rusku.
Na tom opravdu něco je. Ale proč musí upadat do takového morálního patosu?
„Obracím se na občany Británie z celého srdce s prosbou: nerozhoupejte znovu zvon zrady,“ píše Halík. Jaká zrada? Tady spíše Halík staví Brity do pozice nesvéprávných rukojmí našich obav, do role někoho, koho je třeba nejprve poučit. A užívá neférový příměr mezi ústupkem Hitlerovi v Mnichově v září 1938 (Halasův „zrady zvon“) a dneškem (Putin = Hitler).
Ještě výrazněji to vyznívá v Německu. Například Spiegel Online přináší článek o tom, jak Británie byla v 70. letech „špinavcem Evropy“ a že brexit by takový přístup mohl vrátit. Ilustrují to stařičké fotky kouřících továren – a pak nové fotky pěkných britských krajin s poznámkou „tyto rezervace jsou pod ochranou EU“. To jako že kdyby Britové nebyli v EU, postavili by si v Lake Districtu čmoudící elektrárny?
Ano, britské referendum je plátnem pro každého. Ale důležitější je to za ním. Ať už hlasování dopadne jakkoliv, v Británii – mimo Skotsko – není relevantní síla, jež by podporovala homogenizační kurz EU. I lídr opozice, zarputilý levičák Jeremy Corbyn, říká: „I když zůstaneme, Evropa se musí dramaticky změnit.“ To už není promítací plátno, ale realita, před kterou by si elity v Bruselu neměly zakrývat oči.
