V každém městě s historickým prostředím to bývá stejné - ať turisté či domácí - nikdo příliš nerozlišuje, jestli je ten či onen dům majetkem obce, nebo soukromé osoby. Pokud je stavba spíše strašákem, poukazují na to, proč s tím radnice něco nedělá. Jde to v případě, že je obecní vlastnictví dané. Proto jsme dlouhodobě chtěli opravit chátrající dům Štěpánka Netolického. Podařilo se to během loňského roku, kdy jsme na rekonstrukci čerpali 100% dotaci z Integrovaného operačního programu. Dům byl doslova zachráněn a dostal i využití v podobě zázemí pro výstavy, komornější akce a stálé výstavní expozice, za níž od začátku roku zamířilo více než 5 000 lidí.
Cesta k opravám nebývá přímočará a jednoduchá. Jak v případě obecního, tak i soukromého majetku to je většinou běh na dlouhou trať. Obce spravují veřejný majetek a o to víc musí rozmýšlet, jak bude oprava náročná a co přinese. Bez dotací se rekonstrukce památek realizuje těžko. A protože štěstí přeje připraveným, je nasnadě mít v záloze plán, který lze použít ve chvíli, kdy se vhodný dotační titul objeví.
Po domu mistra Štěpánka se chceme o pár ulic dál zaměřit na zanedbaný dům dalšího slavného rybníkáře - Jakuba Krčína - pro který nyní hledáme využití. Nejsou to jen památky, které ve městech chátrají. Mohou to být i stavby, které vznikly v posledních desetiletích, přestaly sloužit původnímu účelu a není jasné, co s nimi. V Třeboni je to někdejší pobočka banky, která byla postavena jako administrativní budova v moderním stylu. Řadu let je prázdná. Není městským majetkem a prostředky, jak stav napravit, samospráva nemá ve svých rukou, stejně jako páky, jak přimět majitele takové budovy, aby cokoli podnikl...Památkami ale nejsou jen domy. Jsou to i rybníky, a těch máme na Třeboňsku stovky. Důmyslná technická díla, co přežila staletí. I o ně je třeba pečovat tak, aby svůj hospodářský účel i protipovodňovou ochranu splňovala i do budoucna.