Koneckonců souboj Billa Clintona s dědkovatě působícím Bobem Dolem působil – na rozdíl od letoška – jako předem jasný. Zato na každém druhém sloupu visel žlutý plakát: Hlasujte pro Propozici 209. Co se to sakra děje?
Tehdy a tam mi poprvé došlo, že s velkými volbami se mohou spojovat i malé – referenda či plebiscity. Prostě se využije fakt, že lidé jdou stejně k urnám, jen do nich smí vhodit o pár lístků víc. Propozice 209 navrhovala zrušit rasové ohledy při přijímání do státních institucí a voliči ji schválili spolu se sedmi jinými propozicemi (a sedm dalších neschválili). Je samozřejmě ošidné srovnávat USA a jejich federalismus s českými poměry a krajskými volbami, ale obecně je dobře, že i u nás se spojují velké volby s malými.
Těžko říci, zda Brňany více zajímá rozhodování o osudu jejich hlavního nádraží (bude se stěhovat, nebo ne?), či rozhodování o krajské vládě. Lze jen spekulovat, že aspoň pro ty, kteří se smířili s představou, že Michal Hašek zůstane hejtmanem, je důležitější osud nádraží. V místním referendu o něm rozhodovali už jednou (2004), ale neplatilo pro nízkou účast. Jestli z téhož důvodu referendum neprojde ani teď, mohou se Brněnští zlobit jen sami na sebe: stát udělal vše pro to, aby jim hlasování usnadnil. A i když se například hnutí Žít Brno nelíbí, že voliči rozhodují o nádraží dřív, než je k dispozici studie proveditelnosti celé akce (a s ní související peníze z EU), samo vyzývá k hojné účasti v referendu.
Totéž platí pro Vědomice a Kyškovice na Roudnicku, kde voliči rozhodnou o těžbě štěrkopísku. Či pro Novou Paku, kde jde o dopravní terminál. Spojování velkých voleb s malými působí jako maličký detail. Ale právě takové detaily rozhodují o tom, zda ve voličích nepřeváží pocit, že se rozevírají nůžky mezi jejich starostmi a problémy elit.
