Nespokojeni jsou pochopitelně sociální demokraté a ANO. Zatímco vedoucí vládní síla vidí příčinu v tom, že volič tradičně trestá vládu, ANO se ústy svého předsedy staví rovnou za zrušení Senátu. K tomu je nutno říci, že je to mimořádně hloupá reakce, které si volič zajisté všimne.
Pokud Andrej Babiš chce horní komoru opravdu rušit, měl by si oznámení tohoto záměru naplánovat lépe než na okamžik, kdy jeho kandidáti dostali velký výprask (ze 14 kandidátů ve druhém kole jsou jen tři mandáty). V tom, jak šéf ANO neumí prohrávat, se velmi přibližuje tradičním stranám, jejichž chování tak rád kritizuje. Dalším „detailem“ je, že touhle iniciativou předseda Babiš naplňuje stereotyp politika, kterému je demokracie na obtíž. Na to bývají voliči citliví (i když to tak momentálně nevypadá).
Jednoznačným výsledkem těchto doplňovacích voleb je pokračování zřetelného odklonu od velkých stran a zřejmý nezájem voličů o horní komoru. Ostatně hned po volbách se všichni představitelé koalice ujišťují o tom, že se ve vládě nic nezmění (kromě vzájemného pošťuchování). Jak tedy má občan získat pocit, že volbou senátora cokoli ovlivní?
Sociální demokraté i ANO si musejí uvědomit, že ani známí sportovci, ani ministři či poslanci se netěší automatické důvěře, pokud si volič může vybírat ve většinovém volebním systému.
A to je též důvod, proč by se lidovci měli na svůj skvělý výsledek dívat střízlivě. Druhý nejsilnější klub v Senátu je jistě významná politická síla, avšak ani straníkům, ani předsedovi v Paláci Charitas by neměl výsledek příliš stoupnout do hlavy. Arogantní lidovci, to je cesta zpět mimo sněmovnu. A prosté extrapolování sobotního výsledku na sněmovní volby, které nás čekají za rok, je nesmyslné – z důvodu podstatně větší volební účasti, poměrného systému i jiné voličské strategie. A v neposlední řadě též proto, že volby do sněmovny daleko silněji ovlivňuje velikost a síla kampaně. Příkladem budiž výhra „večerníčkového“ politika Václava Chaloupka (hnutí Občané patrioti) nad sociální demokratkou Dagmar Terelmešovou (ČSSD). Tohle se žádné lokální ministraně ve volbách do sněmovny nepovede.
Senát momentálně neplní svou funkci protiváhy sněmovny a nejméně rok ji ještě plnit nebude. Je to dáno tím, že vládní koalice měla, a i po těchto volbách má, v obou komorách většinu. Platit to nemusí v okamžiku, kdy by se třeba vážně začalo projednávat zrušení Senátu či další ústavní změny (z poměrné volby do sněmovny ve většinovou). Jestli ANO ani po tomto třetím senátním pokusu nedošlo, že se mu nepodaří ovládnout republiku nějakým pohodlným většinovým volebním výsledkem, čeká je za rok kruté zklamaní. Žádné orbánovské jednobarevné vládnutí tuzemský skeptický volič nechce a nedovolí. A Senát se tu jako brzda hodí náramně.
