Vyrovnaný rozpočet jsme měli poprvé v roce 2011. A od té doby každý rok. Nechci prostřednictvím tohoto textu dělat lacinou politickou agitku, ale byla to právě TOP 09, která v Praze 1 prosadila vyrovnané rozpočty (pro mimopražské čtenáře: radnice Prahy 1 a pražský magistrát jsou dvě různé instituce).
Šetrný přístup je patrný zejména v případě revitalizací veřejných prostranství, ulic, parků apod. Dříve, tedy před nástupem „topky“ do vedení MČ Praha 1, byly projekty nabobtnalé, kdy se na nějakou tu korunu skutečně příliš nehledělo. S tím je ovšem již šestý rok konec, přičemž i na rok 2017 připravujeme rozpočet vyrovnaný, zdravý a zohledňující vše důležité pro každodenní život obyvatel centra metropole.
Pokud bych měl zmínit konkrétní služby, rád bych připomněl, že – kromě základních aktivit a projektů, jež jsou běžným standardem také v jiných městských částech – v Praze 1 je díky nerozhazovačné politice možné i poměrně štědře dotovat kulturu, sportovní vyžití a občanské a spolkové aktivity. Máme zde skvělé Komunitní centrum Kampa, Spolek občanů a přátel Malé Strany a Hradčan, dokonce i baráčníky...
Oblíbeným nástrojem podpory jsou samozřejmě granty. Peníze na ně logicky pocházejí také z rozpočtu naší městské části a hlavním motivem je rozdělení menších částek více žadatelům, nikoli podpora několika velkých většími sumami. V této souvislosti bych rád zmínil velmi populární grant na obnovu domovního fondu. Díky němu jsou každý rok opravovány a zvelebovány fasády domů, vyměňovány okna atd. Po penězích z tohoto grantu se vždy doslova „zapráší“, ale také díky nim jsou domy v Praze 1 udržovány a zvelebovány.
Když tak po sobě nyní čtu tyto řádky, na rozdíl od svých minulých příspěvků nenacházím žádný kritický akcent, který většinu problematiky v Praze 1 – alespoň kontextově, směrem k dalším institucím – mnohdy provází. Což je dobře a v dnešní rozjitřené době až mimořádné.
Lidé z Prahy 1, zvláště z Malé Strany, s oblibou říkají, že bydlí v jakési vesnici uprostřed velkoměsta. Všichni se znají, chodí spolu na pivo, setkávají se při kulturních a společenských akcích. Jestli to tedy mohu posunout ještě o trochu dále, tak ze všeho nejvíc připomínáme „vesničany“ se zdravým selským rozumem, kteří vědí, že co si sami neudělají, to nemají, k čemuž patří i nezbytná šetrnost. Zlatka pod polštářem je zkrátka jistotou.
OLDŘICH LOMECKÝ, starosta Prahy 1, TOP 09
