Ekonomický propad uprostřed dluhové krize vedl k tomu, že nejen tradičně spořiví občané (a jejich firmy), ale zejména politická sféra dupli na brzdu. Úspory vládního sektoru beztak silný propad ještě prohloubily. Recese v Česku byla delší a hlubší než kdekoli okolo. Ve chvíli, kdy se sinusoida cyklu začala zvedat, přišly volby. Člověk nemusel být prognostikem, aby viděl, že opravdu „bude líp“. Jednu věc ale budoucí ministr tušit nemohl: že mu bude napomáhat i centrální banka.
Napřed uvolnila měnovou politiku. Oslabením koruny těsně po volbách 2013 pomohla nastartovat růst, jímž se dnes vláda pyšní. A teď, nejspíše krátce před volbami, korunu nechá být. Což bude podle všeho znamenat zlevnění zájezdů, elektroniky či automobilů. Prostě bude líp...
Jsou to samozřejmě koincidence: ČNB na možnosti intervencí upozorňovala rok, jen ji nikdo nebral vážně. Stejně tak opuštění hlásají bankéři dlouhodobě, a letošní termín vyplývá z vývoje inflace, nikoli politických nálad.
Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde – a tak je skoro s podivem, že zatím centrální bankéře nikdo nebije. Možná proto, že guvernérem je „Zemanův“ Jiří Rusnok, a nikoli Klausem jmenovaný Miroslav Singer. Nebo česká politika přece jen dospívá a kritiku ČNB ponechává některým ekonomům a zejména bulváru, sama je vůči krokům bankéřů zdrženlivá. Jaký rozdíl proti roku 1997! Tehdy banka v boji proti spekulantům s korunou zvedla repo sazbu až na 50, resp. 75 procent, aby to premiér posléze označil za útok na svoji osobu...
