Na první pohled typický Trump. Na druhý pohled „překvapivě diferencovaný Trump, jenž přesně ví, co a komu říká“. Píše-li to německé levicové médium, musí na tom něco být.
Trump si rád sám nabíhá na vidle. „Víte, já nejsem politik,“ odpovídá v interview. „Nevyjdu ven a neřeknu: ‚Udělám toto, udělám tamto.‘ Udělám to, co udělat musím.“ Hrome, řeknete si, tak proč se ucházel o ten nejpolitičtější úřad? Ale to vše odráží zkušenost z byznysu a transakčního vnímání světa. Styl něco za něco budí dojem, že pomíjí hodnoty Evropě drahé, a Trumpova narcistní osobnost to posiluje. Ale pokud se nesoustředíme na to, jakým stylem Trump mluví, nýbrž na to, co sděluje, jsme na docela srozumitelném poli.
Třeba NATO. Podle Trumpa je překonané – staré, členové nepřispívají tolik, kolik mají, a nestaralo se o terorismus. Zní to, jako by USA házely Evropu přes palubu, ale je na tom dost pravdy. Z evropských členů pokládá terorismus za válečnou hrozbu jen Francie – spíše rétoricky. Trump žádá, aby NATO jako každá instituce prošlo generační změnou. Po studené válce (1993) senátor Lugar oslovil NATO slavnou formulí „out of area or out of business“ – buď vybočí z dosavadních mantinelů, nebo vyšumí. Pod tímto heslem se NATO rozšířilo na východ a zasahovalo na Balkáně i v Afghánistánu. Od té doby uběhlo 24 let, takže generační změna má smysl.
Horší je to s Trumpovým vnímáním EU. Na rozdíl od Obamy vůbec nechápe její historický moment – unikátnost projektu, který poprvé v dějinách Evropy zatáhl do hry ve válce poraženého nepřítele. Ale rozhodně neodmítá politiku Angely Merkelové. Trump si dobře ohlídal, aby rozlišil svůj respekt ke kancléřce coby „skvělé politické vůdkyni“ a kritiku „katastrofální chyby“ otevřených dveří pro ilegální migraci.
Evropu děsí, řekne-li americký lídr, že k Merkelové i Putinovi přistoupí se stejnou mírou důvěry a uvidí, jak dlouho to vydrží. Ale tak vypadá svět byznysmena bez ideologických brýlí, zvyklého testovat své plány i projekty a případně je měnit. Evropa se s ním bude muset učit vycházet.
