První dobrá zpráva spočívá v tom, že pachatelé (zatím jen údajní pachatelé) byli tak brzy vypátráni. Zřejmě je udal řidič, který je k místu činu vezl. Dokládá to, že ani on není k osudu kostela lhostejný. Vždyť udáním si sám zkomplikoval život, neboť musí odpovídat na otázky vyšetřovatelů, proč činu nezabránil nebo ho aspoň neohlásil včas.
Mladíci obvinění ze zapálení kostela v Gutech si stěžují na vzetí do vazby |
Druhá dobrá zpráva: v Gutech se činila spíše lidská blbost či sebestřednost než nějaká ideologie. Ať už se pachatelé hlásí k satanismu či jiné ulítlosti, není to něco, co by hrozilo celé skupině lidí. Guty mají daleko k německému Wuppertalu, kde se muslimové pokusili zapálit synagogu a soud to pak žehlil jako „politický protest“ (rozuměj proti Izraeli). Guty mají daleko i k rizikům Chrámové hory v Jeruzalémě. Tam nehrozí detektory kovů, jak sugerují Palestinci. Skutečnou hrozbou jsou nezbadatelná „paka“ typu australského křesťana, jenž se roku 1969 pokusil zapálit mešitu al-Aksa. Raději ani nedomýšlet, co by takový pokus způsobil dnes.
Policie obvinila tři muže ze založení požáru vzácného kostela v Gutech. Jeden je mladistvý |
A tu jsme u třetí dobré zprávy. Že u nás náboženský fanatismus nehrozí, je sice plus, ale to plus má i své minus. Místo fanatismu hrozí lhostejnost k čemukoliv. Schopnost páchat zlo, aniž by se opíralo o nějakou ideu. To není bagatelní věc. Jenže Guty po požáru ukázaly vše možné, jen ne lhostejnost. Místní lidé projevili emoce i solidaritu, schopnost nepodlehnout depresi i starost o obnovu kostela. Farář Kazimierz Plachta řekl: „Kříž s Kristem zůstal stát. Vidím v tom nadějné znamení pro budoucnost tohoto místa a tuto farnost.“ Za běžných okolností by tato slova v plebejsko-liberálním Česku vyvolala spíše provokativní černý humor. Teď se berou vážně. Spontánní potřeba obnovit vypálený kostel je známkou civilizace, ať už se na české neznabožství nadává jakkoliv.
