Přiznávám, že úplně na počátku jsem se trochu potýkal s jistým nezájmem,“ říká upřímně vedoucí projektu Dějiny Hostivaře očima studentů Gymnázia bratří Čapků Bohuslav Rejzl. Zkoumat historii něčeho, jako je Hostivař, se jim zdálo trochu neatraktivní. Stačilo ale dobře projekt zacílit a ve studentech se zájem probudil.
Tím cílením byly například vlastivědné výpravy po okolí spojené se zkoumáním dobových tiskovin, porovnávání fotografií před čtyřiceti lety a dnes a nečekaná poznání. Nebo třeba etymologická anketa o původu názvu Hostivař mezi místními obyvateli. Byla Hostivař vstřícnou oblastí, kde každého pohostili a uvařili mu, co na očích viděli, nebo měl být název pro případné návštěvníky spíše varující? S tím vším si během prvního pololetí hráli gymnazisté třetího ročníku malého soukromého čtyřletého gymnázia.
Vedoucí projektu a učitel dějepisu Bohuslav Rejzl nezakrývá, že cestu k poznání bylo třeba studentům trochu uhladit. Například tím, že jim z městské knihovny obstaral výtahy z tisku, poradil, že místní Základní umělecká škola vlastní ročenku z roku 1930, pečlivě připravil okruhy, jimiž se práce bude zabývat. Výsledkem je publikace a veřejná prezentace, kterou studenti předvedou poprvé na zkoušku ve škole, podruhé veřejnosti v místní pobočce knihovny. A případně studentům kterékoli místní základní školy na přání.
„Cílem projektu bylo propojit obecné a regionální dějiny, aby si studenti uvědomili, že my sami jsme součástí historického prostředí,“ vysvětluje pedagog. Studenti tak například zjistili, že první zmínky o Hostivaři najdou už v Kosmově kronice. Důležité bylo, aby se práce jednotlivých skupin nepřekrývala. „Samozřejmě že u některých témat to k tomu trochu svádí, ale pořád jsme si všichni připomínali, že děláme jednu publikaci dohromady,“ doplňuje Rejzl. Součástí prezentace pro veřejnost je i krátký filmový sestřih na téma „jak jsme na projektu pracovali“. Celý projekt doplňuje i rozsáhlá fotodokumentace dvou gymnazistek.
Škola, která nabízí vzdělání podle bratří Čapků Soukromé Gymnázium bratří Čapků, sídlící na Trhanovském náměstí v Praze 10, patří ke školám, které svoji existenci zatím obhajují a zdůvodňují jinak než výsledky svých absolventů. Škola totiž ještě žádné nemá, nejstaršími jsou právě terciáni, které čeká maturita až za rok. Gymnázium je zaměřené humanitně a nabízí rozšířenou výuku českého jazyka a literatury. Kromě toho se zde povinně učí i latina, základy politologie, filosofie, práva či ekonomie.
Podle sourozenců, jejichž jména si vetklo do názvu, spojuje dvě tvůrčí oblasti – literární a výtvarnou. Studenti se zde v rámci volitelných předmětů mohou věnovat rovnoměrně oběma, nebo jen jedné z nich. Paleta volitelných i povinně volitelných předmětů je přitom pestrá a velmi atraktivní. Kromě kurzů tvůrčího psaní nabízí škola i hodiny žurnalistiky, rétoriky, poetiky či dramaturgie. Výtvarná a šířeji estetická složka zase zahrnuje dějiny a teorii umění, kurzy malby, kresby, počítačové grafiky a designu. „Na přání studentů jsme letos otevřeli například předmět Dějiny a teorie filmu,“ připomíná zástupkyně ředitele školy Lenka Andrlová.
To vše může škola žákům poskytnout proto, že kromě základního pedagogického sboru spolupracuje s celou řadou lidí z praxe. Právě oni zde často vedou volitelné semináře, přicházejí na besedy nebo naopak zajišťují studentům náhled pod pokličku. Gymnazisté se tak dostanou například do zákulisí divadla – to při semináři scénografie –, nebo do rozhlasového studia. Studentům se tak dostává nadstandardu a kromě dostatečného prostoru pro vlastní tvorbu získávají jako zpětnou reakci hodnocení odborníků z praxe. Pro mladého člověka má přece jen jinou váhu, když jeho povídku nerozebere češtinářka, od které jste v životě nic nečetli, ale někdo, jehož tvorbu si může sám prostudovat.
Prověřeni kalamitou I relativně mladé gymnázium může mít své tradiční akce. Tou zdejší je Čapkovské čtení, čtyřiadvacetihodinový literární maraton. V tomto školním roce připadlo datum jeho pořádání na středu 1. prosince 2010. Byl to přesně ten den, kdy Prahu postihla nečekaná sněhová kalamita. „Dobově kolorované zábavněvážné non stop mozaice s bratry Čapky“ to dodalo nečekanou atmosféru.
„Pozvaní hosté, kteří měli v rámci programu vystoupit, rušili svou účast jeden po druhém, těch pár, kteří se přece jen na cestu vydali, nabralo několikahodinové zpoždění. Studenti, kteří ve škole doslova zapadli, zůstali odříznuti – a právě to dalo setkání jedinečný komorní nádech,“ vzpomíná Lenka Andrlová. „Kromě toho jsme právě na letošní rok připravili řadu novinek: studenti zpracovali texty Jak se dělá divadlo, film a noviny, nastudovali i divadelní hry, pozvaní hosté ze zdejší základní umělecké školy připravili kus dramatizace. Program prolínala i hudební vystoupení, a abychom akci rozpohybovali, část čtyřiadvacetihodinovky s bratry Čapky se odehrávala v nedalekém kostele. Když jsme se brodili sněhem do kostela, abychom tam naslouchali čtení z Čapka a promluvám o Čapkovi, připadalo nám, že jsme se posunuli snad o sto let zpátky.“
Pedagogové si na celém sněžněkalamitním čtení cení také toho, že ačkoli část programu vypadla, ukázalo se, že sami studenti toho mají letos připraveného tolik, že program hravě pokryjí vystoupením z vlastních řad. „Nakonec to vlastně bylo mnohem osobnější a intenzivnější,“ nezastírá spokojenost s akcí Lenka Andrlová.
Kamarádi z učiliště odnaproti Co se týká praktické technické podpory, mají studenti gymnázia jednu hned „u nosu“. Škola totiž úzce spolupracuje s Prvním českým soukromým středním odborným učilištěm. Například právě pro čapkovské čtení tak moderátorky večera využily služeb učňovského kadeřnického salonu a představily se nejen v dobových kostýmech, ale i účesech. Podobně studenti spojili své síly třeba o velikonočním jarmarku. A někteří žáci z učiliště dokonce přispívají do gymnaziálního časopisu, který zde studenti tvoří v rámci hodin mediální a masové komunikace.
O autorovi| LENKA MARTINKOVÁ, Autorka je stálá spolupracovnice přílohy Akademie LN