Nenavrhuj, nehlasuj. Stát se vzdal moci nad ČEZ

I u menší firmy by šlo o diskutabilní rozhodnutí, ale ČEZ je nejhodnotnějším aktivem státu. Na úrovni financí, protože skupina zásobuje energií většinu českých domácností, i na úrovni vlivu. Máloco vyvolá tak vřelý zájem zahraničních velmocí o Českou republiku, jako když přijde řeč na dostavbu jaderných bloků.

O politicko byznysový vliv jde i tentokrát. Předseda představenstva Daniel Beneš se nechal před nedávnem se sedmiměsíčním předstihem potvrdit v pozici nejvyššího muže ve firmě. Teď se hraje o složení dozorčí rady, která jediná může odvolat členy vedení.

Ministerstvo financí, jež spravuje hnutí ANO, sice zastupuje stát coby akcionáře, ale v dozorčí radě nemá většinu. Tu drží sociální demokraté s odbory. Exministr financí a předseda hnutí Andrej Babiš opakovaně zmínil, že by poměry sil v radě chtěl změnit. Díky pondělnímu usnesení je jasné, že se na červnové valné hromadě nic takového nestane.

Svázané ruce

Usnesení zavazuje ministra financí Ivana Pilného (ANO) k tomu, že nedá žádné vlastní personální návrhy. Respektive nesmí navrhovat nic, co není předjednáno, ani hlasovat pro to, s čím přijde někdo z malých akcionářů. ČSSD si tak pojistila, že nedojde k žádnému překvapení – byl to právě premiér Bohuslav Sobotka, kdo návrh na vládu přinesl, i když původně vůbec nebyl na programu.

„Bylo to velké překvapení, nikdo nás o tom předem neinformoval. Na základních věcech už jsme se předem domluvili, takže na mě to působilo dojmem, že se někdo snaží dohodu pevně zakódovat,“ uvádí Pilný.

Premiér k tomu říká, že usnesením sledoval pouze průhlednější výkon vlastnických práv státu. „Cílem bylo zamezit jakýmkoli spekulacím kolem stanovení dividendy společnosti,“ napsal LN s tím, že pro návrh hlasovali všichni přítomní členové vlády.

Ještě nikdy se nestalo, aby se průběh valné hromady betonoval usnesením. Vždy se dopředu domlouvá, jaké návrhy získají podporu, ale dosud na to stačila gentlemanská dohoda bez předem svázaných rukou. Takhle je vlastně valná hromada v režii managementu.

„Z pohledu ostatních akcionářů vláda dělá z valné hromady šaškárnu. Usnesením zamezila běžnému rozhodování,“ říká Michal Šnobr, jeden z menšinových vlastníků. Stát drží 70 procent akcií.

Co se týče dividendy, Sobotkovo usnesení vlastně zajistilo, že výplata nebude vyšší než avizovaných 33 korun za akcii. Proti částce by totiž mohli akcionáři namítat, že má být vyšší, protože ČEZ si to může dovolit.

Nynější ministr financí Ivan Pilný (ANO) sice nechápe, proč měl premiér zapotřebí vyrobit si na něj takovou pojistku, ale přistupuje k tomu smířlivě, protože se k žádným partyzánským akcím nechystal. „Nemluvili jsme o tom, že bychom podávali nějaké protinávrhy, neměli jsme představu, že na valné hromadě provedeme nějakou revoluci,“ dodává Pilný. I on hlasoval pro Sobotkovo usnesení, protože mu „znělo nevinně“.

Platí to vůbec?

Reakce bývalého správce státní kasy je kritičtější. „Je to megaskandál. Pan premiér jen potvrdil, že je loutkou ČEZ, a ČEZ potvrdil, že ovládá nejen poslance, jak se kdysi chlubil, ale i vládu,“ uvádí Andrej Babiš.

Narážkou na chlubení odkazuje na osm let starý rozhovor Hospodářských novin s tehdejším ředitelem energetické skupiny Martinem Romanem, kde Roman uvedl, že ČEZ má dvě stě poslanců a že je to tak správně.

Pondělní usnesení je natolik bezprecedentní, že zamotává hlavu i odborníkům na firemní právo. Ministerstvo má ze zákona nárok vykonávat akcionářská práva, ale současně je politicky vázáno tím, co mu uloží vláda. V tom vzniká problematické místo, protože zákon je víc než usnesení.

„Nejzávažnější otázkou je, zda je usnesení vlády z pohledu veřejného práva pro ministra závazné. I kdyby ano, platí, že kompetenci vykonávat akcionářská práva má on, stejně jako odpovědnost a povinnost jednat řádně a loajálně vůči společnosti. Mohl by proto usoudit, že pokyn sice závazný je, ale v konkrétním hlasování je v konfliktu s jeho povinnostmi ve společnosti, a nesplnit ho,“ popsal Bohumil Havel, hlavní autor zákona o obchodních korporacích.

Upozornil také na riziko, že by se zástupce ministerstva financí mohl dostat do situace, kdy poškodí firmu i menšinové akcionáře, protože podle vládního pokynu nebude nic dělat. A protože hlavním akcionářem je Česká republika, případná škoda by šla na její účet.

Minoritní majitelé už se ozývají s tím, že se jim postup nelíbí. „To usnesení bylo objednávka zvenčí. Jde primárně o ochranu představenstva firmy, protože to, co vláda schválila, neumožňuje změny v dozorčí radě,“ dodal Šnobr. Podle něj je premiérovo vysvětlení dividendami jenom zástěrkou pravého účelu – pojistky, že se vedení společnosti nezmění.

ČEZ odmítá, že by se na podobném scénáři podílel. „Do výkonu akcionářských práv nemluvíme nikomu z držitelů cenných listů a předpokládáme, že v případě většinového vlastníka, kterým je Česká republika, je vždy na valných hromadách prezentován postoj vlády,“ napsal LN mluvčí společnosti ČEZ Ladislav Kříž.

Energetický gigant byl od počátku bolestným bodem v koaličním soužití. Od ledna roku 2014, kdy se resortů ujal tým pod vedením Bohuslava Sobotky a odkdy na financích sedí nominant ANO, se konala valná hromada společnosti třikrát.

Pokaždé Babiš, tehdy legitimně z pozice ministra financí, usiloval o to, aby obsadil dozorčí radu svými lidmi. Nikdy se to nepovedlo, protože nedisponuje většinou. Na základě koaliční smlouvy jsou síly ve dvanáctičlenné radě rozvrženy tak, že ministerstvo financí disponuje čtyřmi křesly, sociální demokraté nominují tři členy, jedno místo náleží lidovcům. Zbylé čtyři pozice obsazují odboráři, kteří mají ve zvyku hlasovat ve shodě, a adepti sociální demokracie, díky čemuž ministerstvo financí vždycky hladce zdolají.

Proto také loni přišel první místopředseda lidovců a ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) s nápadem, jak by si mohli politici lépe ohlídat, že se vedení ČEZ ubírá správným směrem. „Stát je většinovým vlastníkem a musí se jako vlastník začít chovat. Jasně si s vedením společnosti říct, co potřebuje česká ekonomika, jaké se plánují akvizice, jaké jsou trendy. Jinak se vytváří prostor pro politikaření a občané mají tendenci přemýšlet, jestli některá rozhodnutí nejsou v tom či onom zájmu,“ sdělil tehdy LN. Zůstalo ale u vyzkoušených neoficiálních domluv.