Kupte si další díl Kroniky 20. století!

V lidských dějinách nebylo hrůznější desetiletí než právě toto. Druhá světová válka si vyžádala 60–70 milionu životů, velká část Evropy se proměnila v ruiny. Tato mezní zkušenost však v řadě ohledů pozitivně ovlivnila další vývoj. Extrémní nacionalismus se úplně zdiskreditoval, demokracie se stala základem evropských hodnot a kontinent se začal sjednocovat.

Světová válka let 1939–1945 je přímým pokračováním světové války let 1914–1918; mnozí historici dokonce mluví o třicetileté válce 20. století. Také v ní se utkaly Francie, Británie, Rusko (Sovětský svaz), Spojené státy a jejich spojenci s Německem a jeho spojenci. Druhá světová válka však přinesla oproti své předchůdkyni řadu nových fenoménů.

Německo roku 1939 nebylo Německem roku 1914. První válka vznikla jako výsledek diplomatické zápletky mezi rivalizujícími mocnostmi, druhou světovou válku rozpoutal zločinný stát, jehož šílení vůdci měli ambici vytvořit nový světový řád. Historici se vesměs shodují v tom, že posledním rokem, kdy bylo možno Hitlera zastavit, byl rok 1936. Místo rozhodnosti zvolili Britové a Francouzi appeasement a snažili se Němce usmířit ústupky.

Míra utrpení civilního obyvatelstva dosáhla za druhé světové války mnohem vyššího stupně než za první. Zatímco v první byly zásahy civilistů omezené na místa bojů a cestující obchodních lodí, v druhé se civilisté stali prvořadými terči. Německý zločinný stát se pokusil vyhladit celý jeden národ – Židy. Průmyslové zabíjení milionů lidí je fakt, který po více než šedesáti letech žije vpaměti lidstva jako nejhrůznější zločin dějin. Vedle toho však Němci vyvraždili miliony dalších civilistů, zejména v okupovaných východních oblastech. Bezbřehou krutost vůči civilistům i zajatcům prokázali také Japonci ve východní Asii, kde válka začala již v roce 1937. Odplata Spojenců nebyla méně krutá: strategické bombardování německých měst si vyžádalo statisíce civilních obětí. Také hrůzná nová zbraň – atomová bomba – byla v srpnu 1945 vyzkoušena nikoli na vojenském cíli, ale na dvou městech.

Novinkou druhé světové války byly také okupační režimy, kolaborace a resistence. S výjimkou několika neutrálních států a Finska zažily všechny země kontinentální Evropy německou nebo sovětskou okupaci. V odboji proti ní vznikaly nové elity, které po válce mnohde nahradily kolaborací zdiskreditované staré vládnoucí vrstvy.

Výsledky války
Druhá světová válka měla jen dva vítěze – Spojené státy a Sovětský svaz. Evropské mocnosti byly buď poraženy, nebo vyčerpány. Jejich koloniální říše se začaly rozpadat. Britové v roce 1947 poskytli nezávislost Indii, Nizozemci v roce 1949 Indonésii, Francouzi se naproti tomu pokoušeli udržet svou vládu v Indočíně dlouhou válkou.
Válka legitimizovala Sovětský svaz. Stalinova hrůzovláda se v rozsahu represe vyrovnala Hitlerově, po roce 1945 se však sovětské Rusko stalo v očích milionů Evropanů hlavním elementem spojeneckého vítězství a státem, který jen jinak aplikuje západní hodnoty.

Svět šel po válce doleva. V řadě evropských zemí zasedali komunisté ve vládách. Základní průmyslová odvětví, banky, doly byly zestátňovány. Za jednu z příčin války byla považována hospodářská krize 30.let, většina států proto omezovala trh a zaváděla velkorysé socializační programy.

Hlavní vinicí války byli souzeni za „zločiny proti lidskosti“. Pod vlivem válečných hrůz přijalo Valné shromáždění Organizace spojených národů – nové mezinárodní organizace založené vítězi války – v prosinci 1948 Všeobecnou deklaraci lidských práv. Ta se ovšem nevztahovala na poražené: hned po osvobození proběhly v zemích za války okupovaných Němci divoké očisty od zrádců a kolaborantů. Na německé menšiny především v Polsku aČeskoslovensku byl uplatněn princip kolektivní viny a na jeho základě byly vyhnány ze svých domovů.

Rozpory mezi demokratickými Spojenci a Sovětským svazem vyústily do chladného míru. Sovětský svaz začal již v prvních poválečných měsících budovat ze zemí, které obsadil, svou sféru vlivu. Během tří let komunizoval východní a střední Evropu. „Od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu byla spuštěna železná opona,“ řekl Churchill ve své proslulé přednášce ve Fultonu 5. března 1946. Chladný mír se brzy proměnil ve „studenou válku“, nový typ konfliktu, v němž proti sobě stály dvě jaderné supervelmoci vyzbrojené prostředky, které byly schopné zničit život na Zemi.

Česká porážka
Československé válečné ztráty nebyly v porovnání s mnoha okolními zeměmi tak vážné. Z 15 milionů lidí zahynulo asi 340 tisíc, tedy asi 2,2  % (více než z 80 % šlo o židovské oběti holokaustu). Země nebyla válkou plošně zpustošena.

Češi se mohli považovat za vítěze války, tuto devizu však rychle promarnili. Zkušenost Mnichova ailuze o Sovětském svazu vedly kmasové podpoře komunistické strany a jejímu nástupu k neomezené moci v únoru 1948. Češi prohráli mír a tato porážka potrvá celých 40 let.