Mohou pracující zbožňovat monarchu?

Pyšná princezna očima novináře

Doboví kritici odmítali Pyšnou princeznu jako film, který je příliš „kapitalistický“ a vzdálený lidu (socialistický realismus nepřipouštěl, že by pracující mohli zbožňovat monarchu), těm současným se zase zdá někdy až příliš poplatný době (v Miroslavově království panuje vyloženě budovatelská atmosféra a lid svou spokojenost vyjadřuje radostným zpěvem). Jak to tedy je?

Propaguje film levicovou, anebo pravicovou ideologii? Ani jednu. Ve skutečnosti odkrývá fungování technologie moci, zejména vlivu zákulisních poradců a lobbistů.

Pyšná princezna očima...

...psychologa: Ať jsou politici jako Miroslav! ...filmového kritika: Byla první a dodnes je nepřekonaná ...rodiče: Rozvíjej se poupátko. Po 55 letech.

Hlavy obou zemí jsou jen figurkami. Panovník Půlnočního království se chová jako senilní idiot od začátku do konce. Dětinou bez reálné moci je však i jeho mladší kolega ze sousední země král Miroslav. Místo vládnutí a politiky se věnuje zahradničení. Dost možná jde v jeho případě až o psychickou poruchu, o čemž vypovídá poznámka vyřčená po kvapném návratu ze zahrady: „Stromky mě nechtěly pustit.“ Miroslavovo vyšinutí pak tvůrci filmu demonstrují i na tom, jak učí květinu zpívat. Zápletka filmu je vystavěná na mocenském boji uvnitř Půlnočního království. Do Miroslavovy země přijíždí delegace vedená ministrem Jakubem pod záminkou domlouvání sňatku, ve skutečnosti však hledá spojence proti stávajícímu politickému establishmentu. Královi poradci řídí zemi pevnou rukou, což je potřeba, protože lid je lenošivý a neproduktivní. To se projevuje neochotou odvádět daně a vůbec pracovat. Když král Miroslav v převlečení umele mlynáři pytel mouky, oslavují to živnostník i jeho zákazník dlouhotrvajícím tancem i zpěvem.

Originální pohledy na televizní Vánoce

Sobota 15. prosince: Pyšná princezna Pondělí 17. prosince: Princezna se zlatou hvězdou na čele Úterý 18. prosince: Císařův pekař /Pekařův císař Středa 19. prosince: Mrazík Čtvrtek 20. prosince: Tři oříšky pro Popelku Pátek 21. prosince: Byl jednou jeden král Sobota 22. prosince: Hrátky s čertem

 Druhou stranou mince přísných poměrů je nižší svoboda slova, symbolizovaná zákazem zpěvu. Ve filmu je pěkně vykreslena postava disidenta, konkrétně ševce, který chodí tajně zpívat za hranice. Když mu však zahraniční demokraté poskytnou materiální podporu (ve filmu je to královský šat od Miroslava), tak se ukáže jeho morální zkaženost. Zpychne, přestane pracovat a povyšuje se nad ostatní. Triky a špinavou hrou se nakonec ministru Jakubovi ve spojení s naivním ťulpasem Miroslavem podaří docílit sesazení konkurenčních poradců. Zde film graduje a diváku ukazuje, že lidé u moci se mění, ale její mechanismy zůstávají stejné. Ministr Jakub se tvrdě chápe příležitosti. Jako pravý populista ruší daně a vydává příkaz, že „kdo pracuje, musí se mít tak dobře jako v zemi krále Miroslava“. Lobbista tak fakticky získává vliv už nejen v jedné, ale hned ve dvou zemích. Je zřejmé, že vyšinutý Miroslav a nepříliš inteligentní krasavice mu rozhodně nebudou na obtíž.

Politické poselství filmu je shrnuto ve dvou známých a často citovaných výrocích z konce filmu: „Odvolávám, co jsem odvolal“ a „Slibuji, co jsem slíbil“.

Fakta o Pyšné princezně

Rok vzniku: 1952 Režie: Bořivoj Zeman Scénář: Henryk Bloch a Oldřich Kautský podle pohádky Boženy Němcové Potrestaná pýcha Texty písní: František Hrubín Hrají: Alena Kohoutová - princezna Krasomila Vladimír Ráž - král Miroslav Stanislav Neumann - starý král Miloš Kopecký - kancléř Karel Effa - strážce pokladu Gustav Heverle - Vítek Josef Hlinomaz - výběrčí daní Bohuslav Čáp - švec Otomar Korbelář - hospodář Jarmila Kurandová -hospodyně František Hanus - uhlíř Pyšná princezna proslavila herečku Alenu Vránovou, ta byla tehdy provdána za Pavla Kohouta, v titulcích je tedy uvedena jako Alena Kohoutová, krátce po natáčení se ale rozvedla a vrátila ke svému dívčímu jménu. Natáčelo se na zámku Hluboká, v Telči, zámecká věž pochází z Českého Krumlova, mlýn z Jetřichovic, vesnička se vystavěla ve skalnatém údolí u Všemil. Hranice obou království se překračovala u Děčína a Miroslav se s Krasomilou ukrýval v lesích u České Kamenice.

Další díly unikátního seriálu najdete celý týden na stránkách vydání deníku