A jak naše děti zpívaly: „My jsme děti zimy roku '73/ Slibovali jste nám olivové listy/ Byli jste unavení muži/ mladé ženy toužící po lásce/ a když jste nás v roce '73 v lásce počali/ chtěli jste svými těly navrátit/ co vám válka vzala./ My jsme děti zimy roku '73/ teď my držíme v ruce zbraň/ přilba na hlavě/ také my jsme muži a ženy, také my sníváme o dětech. A ještě i jejich děti drží v rukou zbraně. A kdoví jak dlouho ještě?
V době jeho vzniku žilo v Izraeli asi 650 tisíc Židů. Dnes je to sedmimilionová země, která vzkvétá, židovské obyvatelstvo zde čítá víc než pět milionů. V roce 1948 tu byla většinou pustina, dnešní izraelské zemědělství vyváží velké množství zeleniny a ovoce (v poslední době dokonce i třešně!) do Evropy a také do některých arabských zemí.
Izrael je na poli high-tech jednou z předních zemí světa, v počtu počítačových výzkumníků v poměru k obyvatelstvu dokonce na prvním místě na světě. Je jednou z mála zemí, které vypustily vlastní družice a jediná tak malá. S odvoláním na americké historiky nedávno jistý izraelský diplomat řekl, že „vznik a existence Izraele je největší úspěch 20. století“.
A přesto je málo Izraelců skutečně a nerušeně spokojených. Existenční nejistota, ale na druhé straně také prohlubující se vědomí, že „Izrael je stát jako kterýkoli jiný“, do jisté míry změnily poměr Izraelců k jejich vlasti. Už ne všichni jsou bezpodmíneční vlastenci jako před 60 lety. Mnozí si dovedou svůj život představit i mimo Izrael. Mnozí odcházejí, na určitou dobu nebo nastálo. Mnozí - zejména přistěhovalci z bývalého Sovětského svazu - vidí v Izraeli jakousi přestupní stanici: s izraelským pasem se snadněji zařadí kdesi v Americe či v Austrálii než s ruským či sovětským.
V době jeho vzniku žilo v Izraeli asi 650 tisíc Židů. Dnes je to sedmimilionová země, která vzkvétá, židovské obyvatelstvo zde čítá víc než pět milionů. V roce 1948 tu byla většinou pustina, dnešní izraelské zemědělství vyváží velké množství zeleniny a ovoce (v poslední době dokonce i třešně!) do Evropy a také do některých arabských zemí. Izrael je na poli high-tech jednou z předních zemí světa, v počtu počítačových výzkumníků v poměru k obyvatelstvu dokonce na prvním místě na světě. Je jednou z mála zemí, které vypustily vlastní družice a jediná tak malá. S odvoláním na americké historiky nedávno jistý izraelský diplomat řekl, že „vznik a existence Izraele je největší úspěch 20. století“.
A přesto je málo Izraelců skutečně a nerušeně spokojených. Existenční nejistota, ale na druhé straně také prohlubující se vědomí, že „Izrael je stát jako kterýkoli jiný“, do jisté míry změnily poměr Izraelců k jejich vlasti. Už ne všichni jsou bezpodmíneční vlastenci jako před 60 lety. Mnozí si dovedou svůj život představit i mimo Izrael. Mnozí odcházejí, na určitou dobu nebo nastálo. Mnozí - zejména přistěhovalci z bývalého Sovětského svazu - vidí v Izraeli jakousi přestupní stanici: s izraelským pasem se snadněji zařadí kdesi v Americe či v Austrálii než s ruským či sovětským.
|
„Izrael vám nedává nic zpátky“ Do Izraele se znovu určitě nepřestěhuji, říká Roy Reshef (39), který před osmi lety odešel do Nizozemska. * LN Kdy jste odešel z Izraele a z jakého důvodu? Do Nizozemska jsem se odstěhoval v říjnu roku 1999. Důvodem bylo, že v Izraeli jsem neměl žádné vyhlídky do budoucnosti. Izrael je země, která toho od svých občanů hodně chce, musíte jít do armády, musíte platit spoustu daní a tak dále, ale nedává nic zpátky. A myslím, že je to teď ještě horší, než když jsem byl malý. * LN Jaké jsou rozdíly mezi Nizozemskem a Izraelem? Můžete porovnat život v obou zemích? Největší rozdíl je v tom, že v Izraeli od vás všichni očekávají, že hlavně budete žít pro svou zemi a teprve na druhém místě je váš osobní život. Tady v Nizozemsku si můžete vybrat, můžete se na veřejném životě podílet, číst noviny, zajímat se o politiku, ale nikdo vás k tomu nenutí. V Izraeli když nevíte, co se děje v politice, tak si o vás lidé myslí, že jste divný. Musíte se zapojovat a mít na všechno nějaký názor. Protože tam všichni všechno sledují a vědí, co se zrovna teď děje. * LN Máte nějaké přátele, kteří také z Izraele odešli? Moje sestra odešla pár měsíců přede mnou, vdala se a žije ve Španělsku. Hodně mladých lidí odchází z podobného důvodu jako já, ale i kvůli obavám o své bezpečí. Když žijete v Izraeli, tak si musíte zvyknout, že tam vybuchují bomby téměř každý den. * LN Plánujete se do Izraele někdy v budoucnosti vrátit? Už jsem se stal nizozemským občanem, takže jsem se izraelského občanství musel vzdát. Ale nemám s tím problém. Když teď jedu do Izraele, tak už jen jako bývalý občan a turista. Jezdím tam na návštěvy, za rodiči a mladší sestrou, takže to není tak, že bych úplně zpřetrhal všechny vazby. Ale nemyslím si, že bych se někdy v budoucnosti do Izraele znovu přestěhoval. |
Nedávno zemřelý prezident Ezer Weizman často říkal, že jeho sny se uskuteční, až na damašském trhu bude jíst spolu se syrským prezidentem všemi vychvalovaný „humus“. Nedožil se toho. Izrael uzavřel mír s Egyptem a s Jordánskem, s přestávkami vede mírová jednání se Sýrií a s Palestinci - ale svou bezpečnost, ba ani samotnou svou existenci si ještě nezajistil.
Stále ještě musí čelit hrozbě části muslimů, kteří popírají právo Izraele na existenci, a nemůže odhlédnout od možné jaderné hrozby, kterou v posledních letech představuje íránské vedení. Je to pouze „básnická hyperbola“ (!), anebo spíš vyjevení záměru, když íránský prezident Ahmadínežád nazývá Izrael „páchnoucí myší mršinou“?
