Spor podobného, pro mnohé ještě vážnějšího významu řešili ministři zemědělství obou zemí Petr Gandalovič a jeho slovenská kolegyně Zdenka Kramplová. Nešlo v něm o nic menšího než o to, zda budou moci čeští a slovenští řezníci nazývat špekáčky špekáčky, nebo jestli je v jedné, či druhé zemi (podle toho, která vyhraje) budou muset na pokyn EU přejmenovat.
Rukojmí špekáčku, o něž se dva roky vedl bratrovražedný boj, se staly „spišské párky“ a „liptovský salám“, jejich ochrannou registraci Evropskou unií Češi Slovákům zablokovali. Podobný vývoj hrozil u loveckého salámu, ale ze strany Slováků.
Definitivní dohody mezi ministry i mezi řezníky bylo dosaženo až tento týden. Špekáčky, spišské párky, liptovský salám i „lovečák“ podají obě země společně. Vyjednávat ale budou s Evropskou komisí Slováci, asi proto, že předsednictví je čeká kdovíkdy, a budou mít tedy na rozdíl od unii řídících Čechů v příštích měsících daleko více času.
Podle dohody receptury na spišské párky a liptovský salám vypracují Slováci (poradit by se ale měli se spišskými Němci, kteří je původně vymysleli), špekáčky a lovecký salám (který má s lovem něco společného, jen pokud lze vepře domácího označit za lovnou zvěř) si vezmou na starost Češi.
Lze jen tiše doufat, že při stanovování receptur se do nich nezapracují vylepšení z posledních let, s nimiž se mohli setkat všichni, kteří si uzeniny koupili v nejmenovaných nejlevnějších supermarketech. Někteří výrobci (tlačení k tomu prodejci) ve snaze dosáhnout co největšího zisku dospěli tak daleko, že vyrábí cosi pod označením špekáčky, co obsahuje téměř samou sóju a žádné maso.
Takové „špekáčky“ se nad ohněm neopečou a hezky do hvězdice nerozevřou jako špekáčky z masa, ale pouze hnusně svraští. Doufejme, že po ochranné registraci se už takový výrobek nebude moci pod označením špekáček prodávat, neb by mu příslušel název jiný, třeba „sójová hmota“.
Kéž nás Bůh a Evropská unie před takovými špekáčky navždy ochrání. Amen.
Slováci a Češi se spojili, špekáčková válka končí
Vypadalo to, že z toho bude ještě horší hádka než při dělení zbytků federálního majetku. Tehdy spor nakonec vyhnil a vyřešil se tak, že Češi mávli nad svojí větší hromádkou pohledávek rukou. A Slováci nad tou menší, k níž ovšem nepřipočítali vlajku, lukrativní zkratku ČSA, o Poloslovákovi Masarykovi nemluvě.