Bývalý spolkový kancléř Helmut Kohl slíbil v roce 1990 obyvatelům někdejší NDR „kvetoucí krajinu“. Byť se jistě mnohé povedlo, nemám pocit, že by se slib podařilo splnit. V čem to vězí?
Podívejme se na obrázek, který v roce 2008 východní spolkové země nabízejí. Když to srovnám se situací v roce 1989, respektive 1990, tak vidím opravené fasády, čisté řeky, neporušené komunikace – ať už silnice či koleje –, které obstojí ve srovnání se západní částí Německa. Kvalita života je vysoká. Kromě obrovských problémů s nezaměstnaností a demografickým vývojem jsme dosáhli mnohého. Myslím, že obrázek odpovídá očekáváním z roku 1990. Jsou ale před námi ještě obrovské výzvy, které lidi trápí a se kterými se musíme popasovat.
Rozdělení Německa je ale v myslích lidí stále hluboce zakořeněné. Pořád se mluví o „Wessies“ – tedy „Západoněmcích“ – a „Ossies“, neboli obyvatelích bývalé NDR. Mluví se o nových a starých spolkových zemích... Je důležité odstranit i tuhle bariéru?
Lidová mluva si najde své výrazy, ať se to politikům líbí nebo ne. Strukturální podmínky na východě jsou stále natolik odlišné, že pojem „Ostdeutschland“ (východní Německo, pozn. LN) budeme ještě nějakou dobu muset používat. Ekonomická síla východu je pořád mnohem slabší a platí to i pro relativně rozvinuté spolkové země bývalé NDR. I hrubý domácí produkt Saska nebo Durynska ve srovnání s chudými „starými“ spolkovými zeměmi zaostává a pokulhává i produktivita práce. V bývalé NDR máme problém s dlouhodobě nezaměstnanými. Jistě, přál bych si, aby výrazy jako „Ossie“ a „Wessie“ zmizely z naší řeči. Máme jednu vlast a jeden národ. Chceme ale smazávat rozdíly, a tak musíme vnímat východní Německo jako celek. Možná ale už jen do roku 2019.
Staré dobré časy...
Ve střední a východní Evropě je v některých vrstvách patrný stesk po starých časech. Pro tyto lidi nemá demokracie evidentně příliš velkou cenu. Je selháním politiků, že důležitost svobodné společnosti málo zdůrazňují?
Z nesčtených rozhovorů s lidmi jsem získal dojem, že nikdo nechce měnit současné demokratické zřízení a nikdo si nepřeje návrat totalitní NDR. Lidé si ale kladou otázku, zda jsou politici schopni zlepšit konkrétně jejich životní situaci. Když se zeptáte řemeslnického mistra, který teď může konečně svobodně podnikat, tak odpoví, že ano. Totéž, když se zeptáte člověka, který má dost peněz na cestování po světě. Když se ale zeptáte vysoce kvalifikovaného dělníka, který nemá práci, tak řekne, že to dřív bylo mnohem lepší a proč něco takového potkalo zrovna jeho.
Politici musejí dělat mnohem víc, aby lidem vysvětlili přidanou hodnotu demokracie a aby lidé, kteří chtějí pracovat, nebyli nezaměstnaní. To je hlavní problém, který na východě Německa máme.
Postkomunistická strana Die Linke z této nostalgie masivně profituje. Podle některých průzkumů je teď na východě vůbec nejsilnější formací. Není to 19 let po pádu berlínské zdi smutné zjištění?
Hned od začátku byly karty na východě rozdány tak, že CDU (křesťanská demokracie, pozn. LN), SPD (sociální demokracie, pozn. LN) a PDS (postkomunisté, pozn. LN), teď pod novým názvem Die Linke, oslovily každá zhruba třetinu voličů. Zaprvé, když průzkumy přisuzují postkomunistům 25procentní podporu, tak to zároveň znamená, že tři čtvrtiny obyvatel s nimi nesympatizují. Zadruhé víme, že Die Linke převzala stranickou kartotéku SED (kdysi vládnoucí strany v NDR, pozn. LN). Je to strana s největším počtem členů. Víme také, že je ve společnosti hluboce zakořeněná, a to přes různá sdružení nebo prostě jen přes sousedské vazby.
To neberte jako kritiku! Na místní úrovni často Die Linke smýšlí podobně jako sociální demokraté. Proto je i vzájemná spolupráce snadnější. Ve Frankfurtu nad Odrou zase postkomunisté nominovali kandidáta na starostu společně s CDU. Takže vidíte, že ve východním Německu je relativně snadné se pragmaticky dohodnout. Na zemské a spolkové úrovni to bude těžší. Na spolkové úrovni je podle mě spolupráce s postkomunisty v příštích deseti letech vyloučená.
Saský premiér Stanislaw Tillich před časem prohlásil, že se volby do Spolkového sněmu v příštím roce rozhodnou na východě Německa. Sdílíte tento názor?
Volby se na východě mohou každopádně prohrát. Viděli jsme při hlasováních v letech 2005 a 2002, jakou váhu měli voliči v bývalé NDR. Ale to samé platí třeba pro Severní Porýní – Vestfálsko nebo pro všechny západoněmecké země. Pro mě je důležitější, abychom se společnými silami pokusili smazat rozdíly, které existují na pracovním trhu a v obou ekonomikách. Východní i západní Němci se musí společně snažit bojovat i s dramatickým úbytkem obyvatel na východě. Pak si nebudeme muset lámat hlavu nad tím, kde se jak volí a kdo je kde jak silný.
V každoroční hodnotící zprávě o podpoře bývalé NDR píšete doslova o „exodu“ lidí z této části Německa. Zvlášť bolestivý je odchod mladých lidí. Dá se tento proces zastavit nebo alespoň zpomalit?
Když se na vnitroněmeckou migraci podíváme pozorně, tak zjistíme, že hlavně z venkovských oblastí východního Německa lidé skutečně odcházejí. Je ale třeba taky říct, že se lidé na východ taky vracejí. Celkově ztrácí bývalá NDR 50 000 obyvatel ročně. Týká se to především mladých a kreativních lidí, zejména pak žen. Buď východ opouštějí úplně, anebo se z venkova stěhují do velkých měst. Musíme se tedy strachovat hlavně o venkov. Tam jsme toho ale taky hodně dosáhli. Je to pořád dokola: zaměstnanost, zaměstnanost, zaměstnanost. Zajistit nebo vytvořit pracovní místa pro nižší střední třídu a udělat něco s kvalitou života. Proces úbytku lidí se nám nepodaří úplně zastavit, ale můžeme ho ovlivnit. Vezměme si třeba program přestavby východoněmeckých měst, moderní školský systém nebo regionální dopravu. Na venkově by tak do budoucna mělo žít méně lidí, zato s vysokou kvalitou života.
Úbytek obyvatel vyvolal v řadě oblastí nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Není to dobrý argument pro to, aby Německo úplně otevřelo svůj pracovní trh pro unijní nováčky?
Ale vždyť trh už vlastně při splnění určitých podmínek a parametrů otevřený je! Hraje roli, o jaké místo se ucházíte, jaký by člověk pobíral plat a jakou má kvalifikaci. Je ale pravda, že v první řadě chceme na pracovním trhu najít uplatnění pro mladé lidi, kteří opouštějí školu s příliš nízkým ukončeným vzděláním. Zjistili jsme, že v některých spolkových zemích nepatří školský systém zrovna ke světové špičce. Na zlepšení této situace vynakládáme nejvíc sil. Na určitých místech a pro určité specializace ale náš pracovní trh otevíráme pro cizince, kteří jsou u nás srdečně vítáni.
...a nové problémy
Zpátky k bývalé NDR. Jistá frustrace, která na východě země panuje, je podhoubím pro nejrůznější formy radikalismu. Tím nejviditelnějším je neonacismus. Považuje to spolková vláda za skutečně zásadní problém a bojuje proti němu dost rozhodně?
Evidujeme počet trestných činů s krajně pravicovým pozadím a víme, že v posledních letech je jejich množství na východě mnohem vyšší než na západě. I když se v posledních měsících situace o něco zlepšila, jedná se o naprosto zásadní problém. Jsem rád že můžeme finančně podporovat místní iniciativy, které proti tomuto nebezpečí bojují. Jejich práce je nesmírně namáhavá, to není žádné pomíjivé nadšení. Na druhé straně musí stát nekompromisně zakročit všude tam, kde neonacisté a lidé s xenofobním smýšlením překročí „červenou linii“. Potřebujeme tedy občanskou angažovanost, která je v tomto směru pozoruhodná i na západě – vzpomeňme na obří demonstraci v Kolíně nad Rýnem – ale potřebujeme také silný, jasně jednající stát, který umí zakročit.
