„Oni měli všechno,“ posteskl si jeden z ruských vojáků, když jeho jednotka projížděla po srpnovém vpádu do Gruzie kolem ruin domů. „Měli krásné baráky, pěkný nábytek a my žijeme jako vandráci. No, ale dostali co proto.“ Na tomto postesknutí, které se objevilo v krátkém videu na internetovém serveru YouTube, ilustruje britský týdeník The Economist situaci současného Ruska -a jeho nadále promrhávaný potenciál. Studii, která vychází dnes, získaly LN s předstihem.
Ekonomika, korupce...
Na celkem čtrnácti stránkách se zde rozebírá nelítostný stav někdejší velmoci, která v poslední době dává stále hlasitě najevo své oprášené imperiální ambice. Paralely mezi dnešním Ruskem a někdejším Sovětským svazem ale hlavní autor studie a šéf moskevské pobočky časopisu The Economist Arkadij Ostrovskij hned v úvodním článku odmítá: „Rusko není Sovětským svazem. Nemá komunistickou ani žádnou jinou ideologii. A nemá ani víru v centrální plánování.“
Zdánlivé paralely nicméně existují v oklešťování osobních svobod a umlčování opozice a médií. Posledně jmenovaný případ se týká především televize. Jak ale připomíná poradce bývalého prezidenta Borise Jelcina a nynější šéf institutu INDEM Georgij Satarov, i zde se situace liší. Lidem se už neříká, co si mají myslet. Říká se jim to, co chtějí slyšet...
To, co ale (nejen) současné Rusko trápí nejvíce, je dopad současné finanční krize.
Moskva si sice především díky ještě nedávno vysokým cenám ropy a plynu stačila vybudovat dostatečné finanční rezervy, ekonomika jako taková je ale ve špatném stavu. „Vláda nedokázala využít příznivého období k diverzifikaci ekonomiky, očištění bankovního sektoru, reformování kapitálových trhů, posílení vlastnických práv a zavedení vlády zákona,“ uvádí The Economist. A na příkladu ještě nedávno prosperujícího Jekatěrinburgu uvádí, jak se krize začíná projevovat v praxi: „Jeřáby tu teď opuštěně stojí. Výrobní linky se zastavily, železárny a automobilky již začaly s propouštěním zaměstnanců.“
K tomu je potřeba připočíst vleklý případ korupce, která podle odhadů dosahuje téměř pětiny ruského HDP. Podle institutu INDEM uplácí 80 procent ruských firem. A co je ještě horší, už i mladým Rusům, nezatíženým komunistickou minulostí, to připadá normální: „Korupce přestala být odchylkou od normy a stala se normou samotnou,“ uvádí The Economist.
...vodka a nacionalismus
„Překonali jsme trend, kdy úmrtnost stoupala a porodnost klesala,“ liboval si nedávno ruský premiér Vladimir Putin. Počet nově narozených dětí se skutečně začal po letech úpadku opět zvyšovat, radost to ale může být jen dočasná. „Hlavním důvodem je, že nyní rodí ženy ze silných ročníků 80. let,“ uvádí The Economist. Je tedy dost pravděpodobné, že brzy začne zase porodnost klesat a populační křivka začne opět strměji klesat - a s ní i počet práceschopných obyvatel.
„Během následujících sedmi let poklesne počet práceschopných obyvatel Ruska o 8 milionů. A v roce 2025 jich oproti současným 90 milionům může být o 18 až 19 milionů méně,“ předpovídá týdeník. V kombinaci s notorickým problémem alkoholismu a relativně novým problémem šíření AIDS i mezi „normálními“ lidmi taktéž žádná růžová vyhlídka.
Pokud se ale něčemu v Rusku daří, tak je to šíření nacionalismu. A mnozí Rusové zpovídaní týdeníkem The Economist tvrdí, že svůj podíl na tom má Západ: od triumfalismu po konci studené války přes jednostranné vojenské kroky, jako je rozšiřování NATO k ruským hranicím. A ruku v ruce s nacionalismem jde i antiamerikanismus: „Kreml vidí své vztahy se Západem jako hru s nulovým součtem. Pokud on bude na vzestupu, Ameriku čeká ústup.“
Ekonomika, korupce...
Na celkem čtrnácti stránkách se zde rozebírá nelítostný stav někdejší velmoci, která v poslední době dává stále hlasitě najevo své oprášené imperiální ambice. Paralely mezi dnešním Ruskem a někdejším Sovětským svazem ale hlavní autor studie a šéf moskevské pobočky časopisu The Economist Arkadij Ostrovskij hned v úvodním článku odmítá: „Rusko není Sovětským svazem. Nemá komunistickou ani žádnou jinou ideologii. A nemá ani víru v centrální plánování.“
Zdánlivé paralely nicméně existují v oklešťování osobních svobod a umlčování opozice a médií. Posledně jmenovaný případ se týká především televize. Jak ale připomíná poradce bývalého prezidenta Borise Jelcina a nynější šéf institutu INDEM Georgij Satarov, i zde se situace liší. Lidem se už neříká, co si mají myslet. Říká se jim to, co chtějí slyšet...
To, co ale (nejen) současné Rusko trápí nejvíce, je dopad současné finanční krize.
Moskva si sice především díky ještě nedávno vysokým cenám ropy a plynu stačila vybudovat dostatečné finanční rezervy, ekonomika jako taková je ale ve špatném stavu. „Vláda nedokázala využít příznivého období k diverzifikaci ekonomiky, očištění bankovního sektoru, reformování kapitálových trhů, posílení vlastnických práv a zavedení vlády zákona,“ uvádí The Economist. A na příkladu ještě nedávno prosperujícího Jekatěrinburgu uvádí, jak se krize začíná projevovat v praxi: „Jeřáby tu teď opuštěně stojí. Výrobní linky se zastavily, železárny a automobilky již začaly s propouštěním zaměstnanců.“
K tomu je potřeba připočíst vleklý případ korupce, která podle odhadů dosahuje téměř pětiny ruského HDP. Podle institutu INDEM uplácí 80 procent ruských firem. A co je ještě horší, už i mladým Rusům, nezatíženým komunistickou minulostí, to připadá normální: „Korupce přestala být odchylkou od normy a stala se normou samotnou,“ uvádí The Economist.
...vodka a nacionalismus
„Překonali jsme trend, kdy úmrtnost stoupala a porodnost klesala,“ liboval si nedávno ruský premiér Vladimir Putin. Počet nově narozených dětí se skutečně začal po letech úpadku opět zvyšovat, radost to ale může být jen dočasná. „Hlavním důvodem je, že nyní rodí ženy ze silných ročníků 80. let,“ uvádí The Economist. Je tedy dost pravděpodobné, že brzy začne zase porodnost klesat a populační křivka začne opět strměji klesat - a s ní i počet práceschopných obyvatel.
„Během následujících sedmi let poklesne počet práceschopných obyvatel Ruska o 8 milionů. A v roce 2025 jich oproti současným 90 milionům může být o 18 až 19 milionů méně,“ předpovídá týdeník. V kombinaci s notorickým problémem alkoholismu a relativně novým problémem šíření AIDS i mezi „normálními“ lidmi taktéž žádná růžová vyhlídka.
Pokud se ale něčemu v Rusku daří, tak je to šíření nacionalismu. A mnozí Rusové zpovídaní týdeníkem The Economist tvrdí, že svůj podíl na tom má Západ: od triumfalismu po konci studené války přes jednostranné vojenské kroky, jako je rozšiřování NATO k ruským hranicím. A ruku v ruce s nacionalismem jde i antiamerikanismus: „Kreml vidí své vztahy se Západem jako hru s nulovým součtem. Pokud on bude na vzestupu, Ameriku čeká ústup.“
