„To nejlepší, co Amerika umí, je být soucitná.“ Tato slova pronesl George W. Bush v lednu 2001, tedy krátce po přestěhování do Bílého domu, při svém prvním poselství O stavu unie. Byl to právě „sociální konzervativismus“, co provázelo jeho projevy v prvních měsících úřadování. A v kritikách se zase objevovaly obavy, že USA se po letech globálního angažování uzavřou do sebe a budou se zabývat hlavně domácími problémy.
Jenže potom přišly teroristické útoky z 11. září 2001 a Bushova agenda začala vznikat úplně znovu. A v jakém stavu se jeho záměry nacházejí pár dní před odchodem z Bílého domu?
1. úkol - terorismus
„Vzpomínám si, jak jsem o tři dny později stál v sutinách Světového obchodního centra,“ zavzpomínal si Bush ve svém rozlučkovém projevu, který v noci na včerejšek odvysílaly americké televize. Bushovi chvilku trvalo, než se po útocích rozkoukal, jeho následná rezolutnost mu ovšem vynesla rekordní oblibu. „Amerika přežila sedm let bez dalšího teroristického útoku,“ připomněl dále Bush. V tom má pravdu a mnozí Američané to nedoceňují. Al Kajda - či její odnože -ale ve světě útočí dál, navíc se nepodařilo polapit jejího vůdce Usámu bin Ládina, kterého Bush hodlal dostat „živého či mrtvého“.
2. úkol - Afghánistán
„Afghánistán se změnil ze země, kde Taliban poskytoval úkryt Al Kajdě a nechával kamenovat ženy, v mladou demokracii,“ bilancoval dále Bush. Odstranění Talibanu po 11. září bylo nepochybně správným a dobře provedeným krokem. Horší už je to ovšem se současným stavem Afghánistánu. Bezpečnostní situace v žádném případě není stabilní a islámští radikálové jsou všechno, jen ne zdecimovaní.
3. úkol - Irák
„Irák se změnil z brutální diktatury a zapřisáhlého nepřítele Ameriky v arabskou demokracii v srdci Středního východu,“ hodnotil dále odcházející prezident. Právě svržení Saddáma Husajna bylo Bushovou nejkontroverznější zahraniční anabází. Byl opěvován za rychle vybojovanou válku, ale popotahován za dlouho prohrávaný mír. Oceňován za dopadení Saddáma, pranýřován za nenalezení zbraní hromadného ničení. Ze strategického hlediska by irácké tažení mohlo krátkodobé chyby vyvážit, na Bushově hodnocení už se to ale asi neprojeví...
Jenže potom přišly teroristické útoky z 11. září 2001 a Bushova agenda začala vznikat úplně znovu. A v jakém stavu se jeho záměry nacházejí pár dní před odchodem z Bílého domu?
1. úkol - terorismus
„Vzpomínám si, jak jsem o tři dny později stál v sutinách Světového obchodního centra,“ zavzpomínal si Bush ve svém rozlučkovém projevu, který v noci na včerejšek odvysílaly americké televize. Bushovi chvilku trvalo, než se po útocích rozkoukal, jeho následná rezolutnost mu ovšem vynesla rekordní oblibu. „Amerika přežila sedm let bez dalšího teroristického útoku,“ připomněl dále Bush. V tom má pravdu a mnozí Američané to nedoceňují. Al Kajda - či její odnože -ale ve světě útočí dál, navíc se nepodařilo polapit jejího vůdce Usámu bin Ládina, kterého Bush hodlal dostat „živého či mrtvého“.
2. úkol - Afghánistán
„Afghánistán se změnil ze země, kde Taliban poskytoval úkryt Al Kajdě a nechával kamenovat ženy, v mladou demokracii,“ bilancoval dále Bush. Odstranění Talibanu po 11. září bylo nepochybně správným a dobře provedeným krokem. Horší už je to ovšem se současným stavem Afghánistánu. Bezpečnostní situace v žádném případě není stabilní a islámští radikálové jsou všechno, jen ne zdecimovaní.
3. úkol - Irák
„Irák se změnil z brutální diktatury a zapřisáhlého nepřítele Ameriky v arabskou demokracii v srdci Středního východu,“ hodnotil dále odcházející prezident. Právě svržení Saddáma Husajna bylo Bushovou nejkontroverznější zahraniční anabází. Byl opěvován za rychle vybojovanou válku, ale popotahován za dlouho prohrávaný mír. Oceňován za dopadení Saddáma, pranýřován za nenalezení zbraní hromadného ničení. Ze strategického hlediska by irácké tažení mohlo krátkodobé chyby vyvážit, na Bushově hodnocení už se to ale asi neprojeví...
