Ten by měl zřejmě velkou šanci na schválení parlamentem. I veteráni, kterým tento týden sdělil ministr tento svůj nápad jako prvním, byli nadšeni. Obránci lidských práv a historici již méně.
Jde podle nich o další ze zákonů, který lze lehce zneužít proti politické opozici i novinářům. Pokud by se článek o trestní odpovědnosti za výroky znevažující vítězství Rudé armády nad německým nacismem dostal skutečně do trestního zákoníku, může to mít dalekosáhlé důsledky především pro obyvatele bývalých sovětských republik. Ti totiž často to, co v Moskvě považují za vítězství, chápou jako agresi aokupaci. Podle Šojgua ale jen takový zákon „dovolí bránit naši historii, hrdinské činy našich otců a dědů“.
Totéž jako popírat holokaust
Mezi „nevděčnými“ občany našel ministr i několik hlav států: „Pak by prezidenti některých zemí, kteří to odmítají, nemohli beztrestně přijíždět do naší vlasti!“ zdůraznil. Ruští politici z vládní strany Jednotné Rusko se už nechali slyšet, že jde o chvályhodnou iniciativu a srovnali ji s trestní odpovědností za odmítání holokaustu. Nový zákon by tak podle nich mohl zahrnovat jak Velkou vlasteneckou válku, tak i holokaust.
Ruský tisk upozorňuje na zmatek, který panuje v pojmech a který vytváří mezi evropskými státy a Ruskem řadu nedorozumění. Velkou vlasteneckou válkou Rusové mají na mysli pouze část 2. světové války, která se odehrávala na východní frontě a datuje se od června 1941 do května 1945.
Oproti tomu 2. světová válka začala v září 1939 a skončila až v září 1945.
Na druhou stranu však historikové soudí, že tato data nehrají v rozporném pohledu na dané období zásadní roli. Pobaltské státy a Ukrajina na straně jedné a Rusko na straně druhé totiž mají principiálně odlišný postoj k obsazení baltských republik bez ohledu na data. Rusové ho nazývají osvobozením od německých nacistů, Lotyši, Estonci i Litevci agresí a okupací. Podobně se na boje mezi Rudou armádou a ukrajinskými nacionalisty dívá oficiální Kyjev. Právě prezidenty těchto zemí měl Šojgu zřejmě na mysli.
Zákon by pravděpodobně trestal i takové činy, jako bylo nabarvení sovětského tanku na pražském Smíchově na růžovo nebo tvrzení historiků o zločinném chování a rabování sovětských vojáků na obsazeném německém území.
Jde podle nich o další ze zákonů, který lze lehce zneužít proti politické opozici i novinářům. Pokud by se článek o trestní odpovědnosti za výroky znevažující vítězství Rudé armády nad německým nacismem dostal skutečně do trestního zákoníku, může to mít dalekosáhlé důsledky především pro obyvatele bývalých sovětských republik. Ti totiž často to, co v Moskvě považují za vítězství, chápou jako agresi aokupaci. Podle Šojgua ale jen takový zákon „dovolí bránit naši historii, hrdinské činy našich otců a dědů“.
Totéž jako popírat holokaust
Mezi „nevděčnými“ občany našel ministr i několik hlav států: „Pak by prezidenti některých zemí, kteří to odmítají, nemohli beztrestně přijíždět do naší vlasti!“ zdůraznil. Ruští politici z vládní strany Jednotné Rusko se už nechali slyšet, že jde o chvályhodnou iniciativu a srovnali ji s trestní odpovědností za odmítání holokaustu. Nový zákon by tak podle nich mohl zahrnovat jak Velkou vlasteneckou válku, tak i holokaust.
Ruský tisk upozorňuje na zmatek, který panuje v pojmech a který vytváří mezi evropskými státy a Ruskem řadu nedorozumění. Velkou vlasteneckou válkou Rusové mají na mysli pouze část 2. světové války, která se odehrávala na východní frontě a datuje se od června 1941 do května 1945.
Oproti tomu 2. světová válka začala v září 1939 a skončila až v září 1945.
Na druhou stranu však historikové soudí, že tato data nehrají v rozporném pohledu na dané období zásadní roli. Pobaltské státy a Ukrajina na straně jedné a Rusko na straně druhé totiž mají principiálně odlišný postoj k obsazení baltských republik bez ohledu na data. Rusové ho nazývají osvobozením od německých nacistů, Lotyši, Estonci i Litevci agresí a okupací. Podobně se na boje mezi Rudou armádou a ukrajinskými nacionalisty dívá oficiální Kyjev. Právě prezidenty těchto zemí měl Šojgu zřejmě na mysli.
Zákon by pravděpodobně trestal i takové činy, jako bylo nabarvení sovětského tanku na pražském Smíchově na růžovo nebo tvrzení historiků o zločinném chování a rabování sovětských vojáků na obsazeném německém území.
