A i když si velmoci i letos při hledání nástupce Jaapa de Hoop Scheffera zřejmě udrží hlavní roli, východoevropské země začaly poprvé výrazněji do výběru kandidáta promlouvat. Nizozemec Scheffer stojí v čele aliance od roku 2004. Již dlouho je však jasné, že by letos v létě měl ve své funkci skončit. Jednání o tom, kdo ho nahradí, proto čile běží již několik měsíců.
| Jak probíhá výběr? | |||
| * Hledání vhodného kandidáta na post generálního tajemníka NATO tradičně probíhá ve dvou rovinách. * Na jedné straně o adeptech diskutují v zákulisí státníci členských zemí, na druhé straně se však o budoucím šéfovi NATO diskutuje také v sídle aliance v Bruselu. * Hlavní roli zde sehrává ten diplomat, který slouží v NATO nejdéle. Jako nejzkušenější ze stálých představitelů při Severoatlantické radě (tzv. doyen) zprostředkovává informace ostatním. * S konkrétním jménem jednotlivé země přichází až ve chvíli, kdy mají jistotu, že jejich kandidát je přijatelný pro ostatní. *U uchazečů je zvykem, že mají za sebou již působení ve vysokých funkcích ve svých mateřských zemích. * Jaap de Hoop Scheffer je již jedenáctým mužem, který stojí v čele NATO. Prvním byl Brit lord Hastings Ismay. Alianci vedl v letech 1952 až 1957. Před Schefferem v úřadu působili Brit lord George Robertson a Španěl Javier Solana. |
|||
Jako největší favorit se nyní jeví dánský premiér Anders Fogh Rasmussen. Na jeho angažmá se údajně již domluvili britský premiér Gordon Brown, francouzský prezident Nicolas Sarkozy i německá kancléřka Angela Merkelová. Charismatický Rasmussen se zdá být ideální kandidát. Má za sebou pověst schopného vyjednávače, který v roce 2003, když předsedal EU, domluvil historickou dohodu o rozšíření EU o deset zemí. Rasmussen navíc dříve podpořil americkou invazi do Iráku a kladné body získává i díky tomu, že relativně malé Dánsko vyslalo do Afghánistánu zhruba 750 vojáků. Rasmussen však již dříve spekulace o svém odchodu popřel a přestal odpovídat i na dotazy týkající se NATO.
Říkám to jasně, nechci se dnes vyjadřovat k těmto otázkám,“ řekl nedávno Rasmussen. Jenže právě jeho mlčenlivost zavdala příčinu dalšímu kolu spekulací. „Kdyby nebyl kandidátem, řekl by, že o tuto pozici nemá zájem,“ citovala agentura AFP nedávno jednoho z dánských politologů. V čele NATO by se Rasmussen údajně soustředil na spolupráci s EU, důraz by kladl také na výcvik policistů v Afghánistánu. Dosud v alianci nehrál regionální aspekt zdaleka takovou roli, po rozšíření se však situace změnila. Potenciální kandidáti se totiž v poslední době začínají objevovat i ze středoevropských a východoevropských států. Jako nejvýraznější uchazeč nyní platí polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski, který se však dosud vyhýbal výraznějšímu prohlášení. (Kandidatura bývalého bulharského ministra zahraničí Solomona Pasiho zřejmě nemá příliš šancí na úspěch, spekulaci o tom, že by NATO mohl šéfovat vicepremiér Alexandr Vondra, pocházejí spíše z říše snů.)
Sikorského původ by mohl být důležitý. V EU se totiž blíží vyjednávání o několika vysokých postech, na které by si mohli dělat zálusk i Východoevropané. Podle zástupce generálního ředitele pro vnější vztahy Evropské komise Karla Kovandy je proto možné, že se místo šéfa NATO může stát součástí těchto zákulisních rozhovorů.
Co řeknou Američané?
Zřejmě klíčovou roli ve výběru nového generálního tajemníka sehraje jako již tradičně Washington. Nová Obamova vláda by si přitom mohla přichystat jedno docela velké překvapení. Jako kandidáta by totiž mohla prosazovat kanadského ministra obrany Petera MacKaye. Post šéfa NATO by pro něj podle deníku The Washington Post byl údajně odměnou za statečný boj Kanady v Afghánistánu. Proti podobnému návrhu by se však pravděpodobně postavili Evropané, protože by to porušilo tradiční rozdělení pozic v alianci mezi USA a starým kontinentem. V USA zatím definitivní rozhodnutí nepadlo. Analytici ho očekávají až v souvislosti s dubnovým summitem NATO.
