* LN Souhlasíte se zmírňováním restrikcí vůči Kubě, ke kterým nyní přistoupil Barack Obama?
Věřím více v politiku otvírání dveří než v jejich zavírání. Jak se ukázalo, izolace Kubáncům nepomohla po celé půlstoletí. A když držíte dlouho dietu, a nezhubnete ani kilo, něco je špatně, a je tedy třeba to změnit. Castro navíc tuto politiku zneužil ve svůj prospěch, vždycky mohl za všechno vinit Ameriku - produkce cukru klesá, mohou za to Američané, nemáme co jíst, mohou za to Američané a tak dále.
* LN Mohou větší davy amerických Kubánců (američtí Kubánci nyní mohou cestovat na Kubu jednou ročně, pozn. redakce) změnit pohled Kubánců na ostrově? Mohou takříkajíc změnit jejich životní náhled, který léta formuje Fidel Castro?
Nějaký dopad to mít může, ale podívejme se do minulosti. V 60. a 70. letech byla Kuba zcela izolovaná, nikdo nemohl ven, nikdo dovnitř. Poté ale přišel rok 1978 a kampaň zvaná El Dialogo, Castro umožnil kubánským exulantům návštěvu ostrova. Byl to první kontakt s okolním světem a s Kubánci žijícími v Americe. Již tehdy mnozí prozřeli. Já sama si uvědomila, že mi režim po celou dobu lhal, v Americe se dá žít dobře bez toho, aby vás někdo vykořisťoval. Poté tu máte 90. léta, kdy se Kuba otevřela turistickému ruchu. Chci říci, že Kubánci jsou na cizince a jiný životní styl zvyklí již téměř 20 let. Dovolím si tvrdit, co se alespoň Havany týče, že tu není nikdo, kdo by turistu nezahlédl, nepotkal nebo si s ním nepopovídal. Kubánci se již dávno jinak dívají na USA i na samotnou kubánskou revoluci.
* LN Přesto ta nadále žije. Jak je možné, že se dosud nenašel, až na pár výjimek, nikdo, kdo by vyšel do ulic? Například v bývalém Československu se v 80. letech objevovaly skupinky lidí, kteří proti režimu otevřeně protestovaly.
Je za tím mnoho důvodů. Nejdůležitější spatřuji v tom, že komunistické režimy ve východní Evropě byly importovány z vnějšku, tedy ze Sovětského svazu. Vaši lídři byli loutkami dosazenými z Moskvy, na Kubě je to něco jiného. Castro je náš chlapec pocházející z Oriente (východní část Kuby, pozn. redakce), vztah Kubánců a vlády se tak točí kolem něj a jeho idejí. A máme ho v čele už padesát let. Nazvala bych to až takovou smlouvou mezi ním a kubánským lidem. Mám také pocit, že Castrův režim byl a je drsnější, tresty za protistátní činnost se pohybují kolem 25, 30 let. Může se rovněž celkem lehce stát, že vás rovnou zastřelí. Proto mnozí Kubánci volí raději útěk nebo tiše čekají, až bude po všem, nebo si už prostě zvykli, na svůj úděl rezignovali.
* LN Kdo je dnes na Kubě u moci? Je to skutečně Raúl Castro, nebo za nitky stále tahá Fidel?
Myslím, že Raúl je opravdu u moci. Fidel je každopádně stále velmi přítomen. Připomíná mi to vztah rodičů (rozuměj bratry Castry) a jejich dětí (Kubánci).
* LN Je Raúl tím pravým reformátorem, nebo se jen zaštítil Fidelem a drží se jen u moci, dokud to půjde. Někteří experti tvrdí, že až nyní se dá kubánský režim nazývat ,raúlismem‘, a to proto, že do vlády dosadil sobě loajální generály...
Je otázkou, co se nyní v nejvyšších politických kruzích na Kubě děje. Myslím si, že Raúl je určitě daleko pragmatičtější než Fidel. Je méně ideologický, spíše se snaží udržet vše pod kontrolou. Je jako správce farmy, kterou se prostě snaží držet v chodu. Již teď udělal například pro ekonomiku země více než Fidel. Nepochybuji ale o tom, že se chce udržet u moci.
* LN I váš život ovlivnil Fidel Castro, ještě na ta léta myslíte?
Pomyslím na něj až ve chvíli, kdy se mě na něj někdo ptá. Už jsem mu dala 16 let svého život (Mirta utekla z Kuby v roce 1980 jako šestnáctiletá), což je dost. Už dávno jsem se pohnula z místa. Nic k němu necítím, je to už dávno.
* LN Byl tedy váš krátký návrat na Kubu v roce 1998 i jakýmsi návratem do minulosti?
To určitě. Tehdy jsem navštívila svůj rodný dům. Bylo opravdu neuvěřitelné, že jsem uvnitř našla úplně ty samé věci, se kterými navíc nikdo nepohnul, nikam je neposunul, natož vyhodil nebo opravil. Stejná pohovka, lednice, obrazy na stěnách, železná deska za kuchyňskými dveřmi, snad jen na mé polici chybělo pár knih. Nová nájemnice, učitelka, jich totiž pár vzala do školy, aby děti mohly alespoň něco číst. Fidel totiž vyhlásil takzvané zvláštní období (na Kubě po rozpadu SSSR, kdy se země potácela na hraně hladomoru, pozn. redakce), a režim přestal tisknou knihy, protože nebyl papír.
* LN Dost se mluví o tom, že po pádu Castrova režimu, budou draví američtí Kubánci vyžadovat navrácení majetku, který jim Castro vzal? Nebojíte se násilí?
Vrátím se k té své návštěvě. Po celou dobu, kterou jsem ve svém rodné domě strávila, mi ani jednou na mysl nepřišlo, že bych si s sebou snad něco vzala. Kdybych něco chtěla zpátky, tak by to byla celá moje rodná země, svobodná Kuba, kde máte právo žít a dělat to, co se vám zlíbí, dělat to, po čem toužíte. A v Americe jsem snad ani jednou nemluvila s Kubáncem, který by se chtěl vrátit na Kubu kvůli majetku. Samozřejmě se mohu plést, ale na tohle bych si vsadila.
