Čím to je, že se právě tady tak chytil tenhle ostrý druh muziky?
Hip-hop je kreativní, progresivní, což se líbí mladým, a Barma má hodně mladou populaci. A pak, na začátku 90. let, v době, kdy sem nepronikalo moc muziky ze Západu, skoro jediné, co se hrálo v rádiích, byli Vanilla Ice, McHammer a další. Lidi si na to zvykli a oblíbili si to.
Stejný příběh se týkal i vás?
Poslouchal jsem je, ale brzy jsem začal pátrat po skutečných rapperech. Dostat se k deskám Tupaca Amaru, Snoop Dogga nebo Jay-Z ale bylo extrémně těžký, tady nic nebylo – alba mi vozili lidi z ciziny, přemlouval jsem rybáře, co jezdili ven.
Pak jsem začal rappovat doma sám pro sebe a na přelomu roku 97/98 jsme dali se známým dohromady první skladbu, se kterou jsme, tehdy ještě za povykování lidí "vypadněte!" vystoupili v klubech. V roce 2000 jsme pak ještě s dalšími založili skupinu Acid a vydali "Začátek" – první hip-hopovou desku v Barmě.
Rap a hip-hop začaly jako protest amerických černochů proti establishmentu v USA. Jde i tady o formu revolty?
Všichni cítí, že to tak je, nebo by to tak aspoň mělo být. Nemůžeme to ale v týhle zemi dělat. Nemůžeme ze sebe dostat, co chceme. Důsledky jsou tvrdý.
Tak o čem jsou vaše texty?
Rappuju o tom, jak to tady vypadá, chci popsat realitu. Nechci zpívat o měkkých věcech jako láska, holky, auta, to mě nebaví. Nová generace rapperů to tak naopak má, vět "dej mi pusu, baby" je v nich hodně. Je to bezpečná cesta, a taky se nejvíc prodává.
Máte nějaké omezení na volbu slov? Můžete třeba mluvit sprostě?
Všechny texty se musí poslat ke schválení, k cenzuře, pokud chcete fungovat legálně. Sprostě nemluvíme, neprošlo by to. To mi nevadí. Mě limituje, že nemůžeme zpívat ani o zjevných věcech okolo nás. Složil jsem třeba text o Rangúnu, jak je špinavej, jak to tu smrdí, a neprošlo to. Podobně když jsem rýmoval o přecpaných autobusech – to byl taky problém.
Co v takové chvíli děláte?
Buď upravím verš, nebo to zahodím. Většinou se mi daří to přeformulovat. V tomhle případě jsem dal něco ve smyslu "podívejte se na ty autobusy." To prošlo.
Dostal jste se do křížku s režimem, zavřeli vás. Kvůli čemu?
… (na chvíli se odmlčí) Rozumím, že se ptáte, ale nemůžu o tom mluvit, nezlobte se.
Jak se vlastně rappuje v barmštině? Není to moc měkký jazyk?
Je hodně měkkej, angličtina je mnohem lepší. Museli jsme se přizpůsobit, někdy to sekáme až na hranici srozumitelnosti. Vypadalo by to dost komicky, kdybychom, ještě při naší hubenosti v porovnání s většinou rapperů, měkce lkali o tom, jak to musíme tomu a tomu natřít!
Reportáž LN z Barmy čtěte ve čtvrtečním vydání deníku
