Belgický premiér Herman Van Rompuy bude prezidentem EU, britský ministr zahraničí David Miliband vysokým představitelem pro zahraniční a bezpečnostní politiku. I když ani jeden z těchto politiků oficiálně neoznámil svou kandidaturu a může se ještě cokoli změnit, tyto dvě jména patří v současnosti mezi nejskloňovanější v Evropě.
Bývalý britský premiér a nynější vyslanec pro Blízký východ Tony Blair, o kterém se rovněž mluvilo v souvislosti s postem šéfa unie, se ale nevzdává. V uplynulých dnech podle britského deníku The Times horlivě obtelefonovával evropské státníky a snažil se je získat na svou stranu.
Blair údajně volal například irskému premiérovi Brianu Cowenovi či šéfovi Evropské komise José Barrosovi. Měl mluvit i s nizozemským předsedou vlády Janem Peterem Balkenendem, se kterým ho na jednu stranu pojí dobré vztahy, na druhou je však právě Balkenende považován za Blairova soupeře na prezidentský post.
Nejdůležitější roli v rozhodování o těchto prestižních funkcích hrají zejména velké evropské země, Francie a Německo. Ještě nedávno to vypadalo, že Nicolas Sarkozy i Angela Merkelová podporují právě Blaira. V posledních dnech ale jejich podpora zeslábla. Ani Francouzi, ani Němci totiž příliš netouží po tom, aby prezidentem EU byla silná a charismatická osobnost, která by je mohla "zastínit". Navíc Blair podpořil americkou invazi v Iráku a jeho země také není v eurozóně ani v schengenském prostoru - což se mnohým rovněž nelíbí. Právě Sarkozymu byl prý podle britského deníku určen jeden z telefonátů, které Tony Blair v nedávných dnech uskutečnil.
O prezidentovi a takzvaném ministru zahraničí sedmadvacítky se mělo rozhodovat již na summitu EU na konči října, tehdy se ale spíše řešila Klausova výjimka z Listiny základních práv a boj s klimatickými změnami. Příležitostí, kde kandidatury na vysoké úrovni probrat, se tak staly včerejší oslavy pádu Berlínské zdi. Kancléřka Angela Merkelová sezvala do Německa množství šéfů vlád a států a o večeři pořádané při této příležitosti se tak již začalo mluvit jako o určitém neformálním summitu EU.
Bude to žena?
Zda z tohoto setkání vzešla nějaká jména, nebylo do uzávěrky tohoto vydání LN známo. Nicméně jisté je, že předsedající Švédové plánují na téma obsazení těchto postů mimořádný summit. Jeho termín zatím nezveřejnili, ale spekuluje se o tomto čtvrtku, neděli nebo příštím čtvrtku.
Zatímco Berlín ani Paříž dosud oficiálně nezmínily žádného z kandidátů, Londýn včera opět potvrdil, že stojí právě za Blairem. "David Miliband dal jasně najevo, že kandidátem není. My máme jen plán, a to je podpora Tonyho Blaira," citovala agentura Reuters britského ministra pro Evropu Chrise Bryanta. Vše ale může být ještě jinak -Barroso se nedávno nechal slyšet, že by si představoval více žen ve vysokých funkcích. Je tedy možné, že někteří evropští lídři budou prosazovat do těchto "top jobs" i nějakou zástupkyni něžného pohlaví.
Bývalý britský premiér a nynější vyslanec pro Blízký východ Tony Blair, o kterém se rovněž mluvilo v souvislosti s postem šéfa unie, se ale nevzdává. V uplynulých dnech podle britského deníku The Times horlivě obtelefonovával evropské státníky a snažil se je získat na svou stranu.
Blair údajně volal například irskému premiérovi Brianu Cowenovi či šéfovi Evropské komise José Barrosovi. Měl mluvit i s nizozemským předsedou vlády Janem Peterem Balkenendem, se kterým ho na jednu stranu pojí dobré vztahy, na druhou je však právě Balkenende považován za Blairova soupeře na prezidentský post.
Nejdůležitější roli v rozhodování o těchto prestižních funkcích hrají zejména velké evropské země, Francie a Německo. Ještě nedávno to vypadalo, že Nicolas Sarkozy i Angela Merkelová podporují právě Blaira. V posledních dnech ale jejich podpora zeslábla. Ani Francouzi, ani Němci totiž příliš netouží po tom, aby prezidentem EU byla silná a charismatická osobnost, která by je mohla "zastínit". Navíc Blair podpořil americkou invazi v Iráku a jeho země také není v eurozóně ani v schengenském prostoru - což se mnohým rovněž nelíbí. Právě Sarkozymu byl prý podle britského deníku určen jeden z telefonátů, které Tony Blair v nedávných dnech uskutečnil.
O prezidentovi a takzvaném ministru zahraničí sedmadvacítky se mělo rozhodovat již na summitu EU na konči října, tehdy se ale spíše řešila Klausova výjimka z Listiny základních práv a boj s klimatickými změnami. Příležitostí, kde kandidatury na vysoké úrovni probrat, se tak staly včerejší oslavy pádu Berlínské zdi. Kancléřka Angela Merkelová sezvala do Německa množství šéfů vlád a států a o večeři pořádané při této příležitosti se tak již začalo mluvit jako o určitém neformálním summitu EU.
Bude to žena?
Zda z tohoto setkání vzešla nějaká jména, nebylo do uzávěrky tohoto vydání LN známo. Nicméně jisté je, že předsedající Švédové plánují na téma obsazení těchto postů mimořádný summit. Jeho termín zatím nezveřejnili, ale spekuluje se o tomto čtvrtku, neděli nebo příštím čtvrtku.
Zatímco Berlín ani Paříž dosud oficiálně nezmínily žádného z kandidátů, Londýn včera opět potvrdil, že stojí právě za Blairem. "David Miliband dal jasně najevo, že kandidátem není. My máme jen plán, a to je podpora Tonyho Blaira," citovala agentura Reuters britského ministra pro Evropu Chrise Bryanta. Vše ale může být ještě jinak -Barroso se nedávno nechal slyšet, že by si představoval více žen ve vysokých funkcích. Je tedy možné, že někteří evropští lídři budou prosazovat do těchto "top jobs" i nějakou zástupkyni něžného pohlaví.
