Ulice před prezidentským palácem se v sychravé, spíše podzimní noci proměnila v moře planoucích svící, s hromadami květů, věnců, polských vlajek.
Mezi oběťmi havárie je jedna, která je pro Poláky výjimečná; ještě tragičtější, než ty ostatní. Je jí manželka prezidenta Lecha Kaczynského Marie, oblíbená pro svoji skromnost, mírnou povahu a lidskost.
U její fotografie před prezidentským palácem je největší množství květů, včerejší noc z ní vytvořila polskou "lady Di". Svíce a květy, i černou páskou opatřené smuteční fotografie ale najdete na mnoha místech Varšavy, na místech, kde žili, nebo působili ti, kteří zahynuli – vojáci, kněží, poslanci, politici, odbojáři a co je asi vůbec nejhorší, mnozí příbuzní polských důstojníků zavražděných v Katyni.
Varšava prožila svoji nejsmutnější noc v tichu, tichu velmi zvláštním, téměř důstojném, tichu, do něho vlají na spoustě domů polské národní vlajky. Některé s černými stuhami, některé na půl žerdi, ale mnohé zcela obyčejné, tak jak se vyvěšují na státní svátky.
Snad jako gesto vzdoru osudu a další tragické rány, kterou tento osud Polákům a Polsku přichystal.
Statisíce, miliony Poláků se už vydali na ranní mše, modlit se a hledat klid v duši. Klid, který už teď, je tady, v tak těžce zraněném místě cítit víc, než cokoli jiné.
