Olympijské Soči strádá. Nespokojenost dělníků roste, chybí peníze

Soči už pěkných pár měsíců připomíná obrovské staveniště. Město s 300 tisíci obyvatel, které je dík četným předměstím roztažené do neuvěřitelných 147 kilometrů délky (což z něj dělá jedno z nejdelších měst na světě), se v roce 2014 stane pořadatelem zimních olympijských her. Zda budou mít sportovci a návštěvníci kde bydlet, zda jim poteče teplá voda, zda se budou moci pohodlně přemísťovat mezi jednotlivými stadiony a sjezdovkami a zda budou v bezpečí, ale doposud není jasné. Pro Rusko je nicméně olympiáda klíčová – chce se s její pomocí zbavit image "nespolehlivé a ne zrovna bezpečné země".

Potěmkinovo město
Zatím se z olympijské budoucnosti v Soči neraduje prakticky nikdo, kromě politiků. Hoteliéři už odepsali letošní sezonu, protože na staveništi se opalovat chce jen málokdo. Většina hotelů se navíc přestavuje, aby vyhovovala světovým standardům.

Zatím má město ubytovací kapacitu maximálně 57 tisíc lůžek. Ovšem 75 procent z toho spadá do kategorie tzv. "sovětských", a jsou tedy pro podobné účely, jako je světové sportovní klání, zcela nevyhovující. V 21 hotelech už začala rekonstrukce, zbytek zatím na svou příležitost čeká. Skluz je zapříčiněn katastrofálním nedostatkem financí. Přesto byla komise Mezinárodního olympijského výboru, která Soči navštívila 13. až 15. dubna, s úrovní příprav "velice spokojena". Novináři naznačovali, že jim vedení města a ruského olympijského výboru ukázalo prostě jen to, čím je možné se chlubit, čímž Rusko dokonale dostálo pověsti země "Potěmkinových vesnic".

Zimní olympijské hry v Soči Hry by se měly konat 7.-23. února 2014. V samotném Soči žije 328 000 lidí, v celém Krasnodarském regionu okolo pěti milionů lidí. Kvůli výstavbě sportovišť a zázemí se bude muset stěhovat celkem asi tři a půl tisíce obyvatel. V plánu je 11 sportovišť: Olympijský stadion a areály pro biatlon, běžecké disciplíny a snowboard musí projít důkladnou rekonstrukcí či být od základů nově vybudovány. Přímořská sportoviště budou vzdálena do šesti kilometrů od olympijské vesnice.

Těsně před mezinárodní inspekcí stíhal Soči jeden skandál za druhým. Poslední se podařilo sprovodit ze světa až na počátku dubna. Vbřeznu totiž vyvrcholila nespokojenost stavebních dělníků, kteří se nechali zlákat příslibem velkých výdělků a sjeli se do Soči z celého Ruska i republik bývalého SSSR. Podle plánu by koncem roku mělo na stavbách v Soči a okolí pracovat nejméně 50 tisíc dělníků. Ovšem poté, co v březnu zahájili stávku ti, kteří budovali náhradní byty pro obyvatele vysídlené z míst určených pro olympijské stadiony, se příliv pracovní síly do města omezil.

Stovka mužů nedostávala plat tři měsíce. A ze stravy zdarma, kterou jim slibovali, se vyklubala jen suchá kolínka. Někteří dělníci dokonce žebrali, protože neměli ani kopějku a trpěli hladem. Slavná olympijská stavba tak získala velmi pošramocenou pověst.

I když na zásah "shora" byla již zadluženost dělníkům zlikvidována, další problémy se na město valí ze všech stran. Ozývají se ti, kteří získali práci na opravě fasád ve městě. Ani oni nedostávají zaplaceno tak, jak jim původně vedení firem naslibovalo. Několik brigád z Dagestánu, Tádžikistánu, Ukrajiny a Čečenska se rozhodlo odjet domů, ale neměly peníze na cestu. Až výhrůžky a zahájení hladovky donutilo firmy k zaplacení alespoň části dlužné částky.

Vedení stavebních společností se ale hájí tím, že město Soči, které si je objednalo, také neplatí za vykonanou práci. A město žehrá na nedostatečné financování ze státního rozpočtu.

Celkem nikoho tudíž nepřekvapilo, když mezinárodní agentura Moody’s Investors Service snížila městu Soči rating. Olympijské lázně už nepatří do lukrativní kategorie "stabilní", což je pro město, které má za čtyři roky uvítat účastníky olympiády, dosti velká rána.