Lidovky.cz

Josef Mengele měl na svědomí více než 400 tisíc lidských životů

Svět

  12:19
BRASÍLIA/PRAHA - Jednou z nejotřesnějších kapitol druhé světové války se staly pseudovědecké pokusy nacistických lékařů na vězních koncentračních táborů. Synonymem těchto zločinů, jejichž oběťmi často byly i děti, je jméno Josefa Mengeleho, který působil v koncentračním a vyhlazovacím komplexu Osvětim.

Josef Mengele foto: Reprofoto

Po válce se Mengelemu podařilo uprchnout do Jižní Ameriky, kde také v roce 1979 zemřel v nedožitých 68 letech. Před 25 lety, 6. června 1985, byly jeho ostatky exhumovány, aby se později potvrdilo, že skutečně patřily tomuto zločinci.

Anděl smrti

Anděl smrti" či "Bílý anděl", jak byl Mengele přezdíván, prováděl pokusy především na dvojčatech a osobně také rozhodoval o tom, kdo po příjezdu do Osvětimy půjde rovnou do plynové komory. Osobně tak měl na svědomí více než 400.000 lidských životů, převážně židovských.

Mengele se narodil 16. března 1911 v jihoněmeckém Günzburgu v katolické rodině a byl nejstarším ze tří synů Karla a Walburgy Mengeleových. Jeho otec vlastnil prosperující továrnu na výrobu zemědělských strojů. V roce 1935 získal doktorát z antropologie na Mnichovské univerzitě a poté se stal asistentem profesora Otmara von Verschuera, šéfa frankfurtského Institutu pro dědičnou a rasovou hygienu, který se zabýval výzkumem dvojčat. Setkání s von Verschuerem mělo pro kariéru Mengeleho zásadní vliv. Doktorát medicíny získal Mengele v roce 1938.

Členem nacistické strany se stal v roce 1937 a v roce 1940 vstoupil do armády. V létě následujícího roku byl převelen na východní frontu, jako lékař například působil v nechvalně proslulých jednotkách Waffen-SS a v divizi Wiking. Během působení na frontě byl několikrát vyznamenán, v roce 1942 byl zraněn a vrátil se do Německa. Po návratu pracoval v berlínském úřadu pro rasové otázky a migraci.

Na řadu nacistických zločinců byla spravedlnost krátká

Adolf STORMS (Německo) - Tento bývalý příslušník SS byl loni v listopadu obžalován ze spoluúčasti na zavraždění 58 židovských nuceně nasazených dělníků v Rakousku v březnu 1945. Storms byl vypátrán za pomoci práce jednoho rakouského studenta, který bádal o okolnostech masakru.

Klaas CARL FABER (Německo) - Sloužil jako člen tajné služby SD v Nizozemsku, kde byl po válce odsouzen k trestu smrti za vraždy vězňů v táborech Westerbork a Groningen v roce 1944. Trest mu byl později zmírněn na doživotí, ale v roce 1952 se mu podařilo uprchnout z vězení a dnes údajně žije v Ingolstadtu.

Soren KAM (Německo) - Bývalý člen dánské odnože SS je viněn ze smrti dánského novináře Carla Henrika Clemmensena v roce 1943. Po válce uprchl do Německa, kde získal občanství. Soudy v Bavorsku jeho vydání do Dánska zatím úspěšně brání.

Algimantas DAILIDE (Německo) - Coby příslušník litevské policie pomáhal za války chytat Židy, kteří byli poté popravováni. USA jej vydaly do Litvy, kde byl odsouzen, výkon trestu nicméně nenastoupil.

Michail GORŠKOV (Estonsko) - Údajně je zodpovědný za smrt několika Židů v Bělorusku. V současnosti je vyšetřován v Estonsku, dříve žil v USA, nyní je místo jeho pobytu neznámé.

Alois BRUNNER - Blízký spolupracovník hlavního organizátora takzvaného konečného řešení židovské otázky Adolfa Eichmanna je podezřelý, že se v Řecku, Maďarsku a Francii podílel na deportacích Židů do vyhlazovacích táborů. Po válce se mu podařilo uprchnout a v nepřítomnosti byl odsouzen několika zeměmi. Azyl mu údajně poskytla Sýrie.

V květnu 1943 byl poslán do Osvětimi. Mengele na příjezdové rampě tábora osobně rozhodoval o tom, kdo půjde rovnou do plynové komory a kdo je způsobilý k práci či k jeho experimentům. Na židovských a romských vězních vykonával brutální experimenty a operace bez anestetik, zkoušel také například odolnost lidského organismu v ledové vodě nebo jak dlouho vydrží čerstvě narozené dítě bez matky. Posedlý byl především různými genetickými vadami a výzkumem dvojčat. Zabýval se možností, jak uměle zvýšit pravděpodobnost, že žena porodí dvojčata. Tím se měla zvýšit populace "vyvolené" árijské rasy.

Děsivé bylo podle svědků i jeho nevyzpytatelné chování. "Byl to krásný chlap, s vytříbeným chováním. Všechny zdravil, každému vykal... My jsme se ho ale strašně báli," vzpomínal Artur Radvanský, který prošel několika koncentračními tábory. Skoro by se nedalo věřit, že za okamžik bude opět vraždit. Dokázal si také hrát s dětmi, aby je za okamžik v rámci pseudovýzkumu usmrtil. Podle amerického psychiatra Roberta Liftona, autora knihy Nacističtí lékaři - Medicínské zabíjení a psychologie genocidy, byl Mengele krajní antisemita, který uvěřil potřebě vyhladit Židy a ochránit tak od nich árijskou rasu. Podle Liftona Mengele a také další nacističtí lékaři trpěli zdvojením, což je podle slavného vědce "rozdělení vlastního já ve dva plně funkční celky, takže každé z obou dílčích já je celistvé, samostatné já".

Po válce byl Mengele sice zajat, ale v létě 1945 byl omylem propuštěn na svobodu. Poté žil pod falešným jménem na zemědělské usedlosti v americké okupační zóně a v roce 1949 odletěl s pomocí rodiny a organizace bývalých členů SS ODESSA z Itálie do Argentiny. Tam se rozvedl se svou ženou Irene a vzal si vdovu po svém bratrovi, Martu. V Buenos Aires se stýkal s dalšími nacisty a Němci a provozoval praxi na umělé potraty.

Poté, co izraelští agenti vypátrali a unesli s Argentiny do Izraele hlavního architekta vyhlazování Židů Adolfa Eichmanna, se další domovinou Mengeleho stala Paraguay a poté do Brazílie. Velitel operačního týmu Mossadu a bývalý ministr pro důchodce Rafi Ejtan v roce 2008 řekl, že Mossad o Mengelem věděl, ale možnosti ho dopadnout se vzdal, aby neohrozil zadržení Eichmanna. Když se pro něj po několika týdnech agenti Mossadu vrátili, Mengeleho stopa už vychladla. Celý život po Mengelem také pátral slavný "lovec nacistů" Simon Wiesenthal.

Mengele zemřel 7. února 1979 při koupání v Atlantiku v městečku Bertioga.

Pravděpodobně dostal křeč nebo mrtvici a utopil se. Pohřben byl pod jménem Wolfgang Gerhard. Dva roky před smrtí se setkal se synem Rolfem, který do té doby netušil, že "strýček Fritz" je jeho otcem. Mengele se mu údajně dušoval, že nikdy nikomu neublížil. Po exhumaci v roce 1985 bylo v roce 1992 pomocí testů DNA potvrzeno, že se skutečně jedná o ostatky tohoto válečného zločince. Z později zveřejněných deníků a dopisů Mengeleho vyplynulo, že zemřel bez jakýchkoliv výčitek a že až do konce života věřil v nadřazenost a naopak podřadnost určitých ras a skupin lidí.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.