I druhý díl filmového "Kmotříčka", stejně jako první, obviňuje běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka z organizace vražd, únosů a zatýkání politických oponentů. Ruská televize, v jejíž produkci investigativní dokumentární film "Krjostnyj baťka" (Kmotříček) vznikl, jej odvysílala jen den poté, co běloruská TV "pustila" na obrazovku úhlavního nepřítele Moskvy, gruzínského prezidenta Michaila Saakašviliho.
ČTĚTE TAKÉ: Ruské televize se pustily do běloruského vůdce Lukašenka
Ten před televizními kamerami konstatoval, že by si Moskva měla nejdřív zamést před vlastním prahem. Saakašvili měl přitom na mysli, že v podobné roli jako Lukašenko by mohl vystupovat ruský premiér Vladimir Putin, který je také považován za toho, kdo dává pokyn či souhlas k likvidaci svých politických nepřátel.
Dotovaný vládce* Rusové v posledních letech dotovali běloruskou ekonomiku zhruba 10 miliardami dolarů ročně – prodávali mu ropu za ceny pro domácí spotřebu (osvobozenou od cla) a Minsk pak tuto surovinu dál exportoval za světové ceny. |
Na Saakašviliho Rusko rozzlobeně odpovědělo právě druhým dílem "Kmotříčka". Šlo už ovšem jen o slabší odvar prvního dílu. Velká část údajů i obvinění se v něm totiž jen opakovala. Lukašenko v něm byl vyobrazen jako směšný, trapný chlapík, zkrátka ani ne jako "kmotr" mafie, nýbrž jen jako ubohý "kmotříček".
Ruská televize našla v archivech některé perly, které Lukašenko v minulosti vypustil z úst. Například na záznamu z roku 1996 říká: "Jsem připraven na kolenou přilézt k Rusku." Většinu času je ale komentář postaven na prvoplánových politických útocích, v lepším případě na notoricky známém konstatování, že Lukašenko chce být "věčným prezidentem".
Jen kvůli tomuto zjištění se ve filmu objevuje tajemný pracovník KGB, který namísto toho, aby sdělil napjatému divákovi údaje o nějakém spiknutí, odhalení či přednesl důkazní materiály o Lukašenkově podílu na vraždách politiků, oznámí, že prezident se nechce vzdát moci.
Spoléhá se prý na "bezbřehou lásku svého lidu", ale protože podle agenta KGB leží Bělorusko v Evropě, věčným prezidentem Lukašenko nebude.
Jiná obvinění se týkají prezidentova soukromí, například nemanželského syna. Poslední slova komentáře: "Hitler byl svého času také slušně populární, a všichni víme, jak to dopadlo," jsou završením celého pokusu o investigativní dokument, který se ještě víc než jeho první část zvrhl v politickou propagandu.
První díl "Kmotříčka" ruská televize odvysílala 4. července. Zazněla v něm řada údajů, které napovídají, že Lukašenko stál za likvidací bývalého běloruského ministra vnitra Jurije Zacharenka, novináře Dmitrije Zavadského, byznysmena Anatolije Krasovského a dalších opozičních aktivistů a odpůrců. Běloruská opozice ihned požádala generální prokuraturu, aby obvinění prošetřila. Zatím se ale odpovědi nedočkala.
Naschvál z Moskvy
Protilukašenkovské tažení ruské televize musí být posvěceno z nejvyšších politických míst – není pochyb, že všechny ruské televizní kanály s federální působností podléhají politickému vedení země. Druhý díl byl ale tak trochu podvodem na divákovi – většina záběrů i tvrzení nebyla nová. Snad jen epizoda o zatčení novinářů z ruské televize NTV a o nočním výslechu ve strašidelné, opuštěné budově u Minsku mohla ospravedlnit to, že druhý díl vůbec existuje.
Šlo tedy spíš o "naschvál", o odpověď na to, že Bělorusové pustili do televize prezidenta Saakašviliho, který je v Rusku "personou non grata" ve všech směrech.
Rusko-běloruské mediální válce předcházel dlouhý spor o ceny energetických surovin, které doposud dostával Minsk od Moskvy se značnou slevou. Když se ale Lukašenko začal vymaňovat zpod kontroly Kremlu a hrozilo, že po Gruzii se i Bělorusko dostane z ruské sféry vlivu, odmítlo Rusko nadále běloruskou ekonomiku dotovat. Lukašenko navíc učinil i několik pokusů o sblížení s EU a neopomněl několikrát urážlivě napadnout ruského premiéra Vladimira Putina.
