Příčinou se stala novela zákona o občanství, která obsahuje i předepsaný slib loajality pro přistěhovalce. Tedy pro ty nežidovské – židovští imigranti dostanou občanství automaticky. Zatímco doposud stačilo slibovat věrnost "Státu Izrael", nyní by to mělo být povýšeno na loajalitu vůči "židovskému a demokratickému státu".
Nápad pochází z dílny ministra spravedlnosti Jaakova Neemana, který je sice nezávislý, svým návrhem ale zapadl do požadavků koaliční strany Israel Bejtejnu (Izrael je náš domov) označované za krajně pravicovou či nacionalistickou. Skutečnou váhu ale tomuto návrhu dodala až podpora od premiéra Benjamina Netanjahua.
Netanjahu: Je to logické"Stát Izrael je národním státem židovského lidu... Je tudíž logické, že se tento princip objevuje i ve slibu věrnosti pro osoby, které se chtějí stát občany Izraele," prohlašoval Netanjahu během vládního jednání podle nejmenovaného účastníka, kterého citovala agentura Reuters. |
Jenže za logické a především správné to nepovažuje další z jeho koaličních partnerů, levicová Strana práce ministra obrany Ehuda Baraka. "Toto rozhodnutí je skandální a neodpovědné," nechal se slyšet jeho stranický kolega a ministr pro otázky menšin Avišaj Braverman.
Ideologie vs. pragmatismus
A ještě ostřejší slova volili zástupci té největší menšiny – izraelských Arabů. "Hlavním účelem tohoto zákona je zaměřit se na izraelské Araby," prohlásil vůdce izraelsko-arabské strany Balad Džamál Záalka. "Slovo ,demokratickému‘ by měli z návrhu vyškrtnout. S tak nedemokratickým návrhem není možné označovat tenhle stát za demokratický." Muhammad Baraká z krajně levicové židovsko-arabské strany Hadaš pak rovnou mluvil o "rasistické legislativě".
Byť reakce vypovídají o ideologickém sporu, v jeho základu je zřejmě chladný pragmatismus. Netanjahu totiž podle mnohých komentářů ustoupil krajní pravici jen proto, aby mohl otupit její odpor z prodloužením moratoria na výstavbu židovských osad na palestinských územích. To vypršelo koncem září a Netanjahu je pod silným tlakem – zvláště ze strany Američanů – aby jej obnovil.
Ostatně, jak připomněl deník Haarec, i on sám ještě v červenci navrhoval mnohem mírnější verzi novely, v níž byl Izrael označen za "národní stát židovského lidu, který zaručuje rovnost všem svým občanům".
S pokusem o obroušení ostří nového návrhu přišla včera i Barakova levice. I v jejím návrhu je sice slib věrnosti Státu Izraeli jakožto "židovskému a demokratickému státu", je zde ovšem připojen dovětek odkazující na svobody zaručené při vyhlášení izraelské nezávislosti. Jak ovšem dále uvedl Haarec, při nedělním hlasování ve vládě se čeká, že projde původní návrh. Rozhodující slovo tak bude mít parlament – Kneset.
Země Židů, Arabů a DrúzůAčkoliv se o Izraeli mluví jako o židovském státě, nejsou to jen Židé, kdo dnes disponují izraelským pasem (logicky, vzhledem k historii osídlení regionu). Židů je přesto naprostá většina – z letos odhadovaného množství 7,6 milionu Izraelců jich je víc než šest milionů. Druhým nejpočetnějším etnikem v zemi jsou izraelští Arabové, kteří tvoří zhruba dvacetiprocentní „menšinu“, a třetím arabský kmen Drúzů (120 tisíc). Vedle těchto tradičních etnik se v zemi zvlášť v posledních deseti letech usazovali Rumuni, Thajci, Číňané a Jihoameričané, kteří do Izraele přišli za prací. Jejich přesný počet není znám – značné procento jich je v zemi ilegálně – odhady ale mluví až o 200 tisících lidí. Z menšin jsou asi nejméně známí Drúzové, jinak náboženská sekta, která dnes žije i na územích sousedních států Libanonu a Sýrie. Drúzové tvoří velmi uzavřenou komunitu – nikdy nikoho neobraceli na víru a neumožňují, aby k nim někdo konvertoval. Nežijí však jen pro sebe, naopak, projevují značnou míru loajality k zemi, ve které žijí. Konkrétně v Izraeli se to projevuje tak, že na vlastní žádost slouží v izraelské armádě. Co se samotné židovské komunity týče, zhruba 68 procent jsou rodilí Izraelci, 22 procent jsou pak židovští přistěhovalci z Evropy a z Ameriky a 10 procent z Asie a Afriky. |
