Jednu z dramatických fází únosu popisuje redaktor takto:
"Po únosu jsme s autem mířili do hor, kde nás chtěli schovat. Najednou vidíme policajta, jak se snaží zastavit naše auto, ale únosci do něj vrazili a pak se strhla přestřelka. Každý z pěti únosců kryl jednu stranu kalašnikovem."
Čtěte také: |
"Policisté stříleli našemu autu na pneumatiky, ale únosci mířili přímo na ně. Dva policisty postřelili a zranili ještě zhruba 10letého kluka, který šel náhodou kolem. Ujížděli jsme dál i s prostřelenými pneumatikami, ale po kilometru se auto samo zastavilo. Únosci potom utekli do hor.
V momentě, kdy jsem viděl ty policajty, jsem se začal bát, že nás někdo trefí. Jak jsme napočítali později, mělo naše auto 22 průstřelů a na místě se pak našlo 80 vystřílených nábojnic."
Jak se celý únos odehrál?
Vyjeli jsme z městečka Manacha, centra pro trekování v pohoří Haraz, a vraceli jsme se do Saná. Je to bezpečná zóna, únosy tam prakticky nehrozí, neoperuje tam Al Kajda. Na silnici ale postával neznámý muž. Nepřišlo nám to divné. Když jsme se však přiblížili, najednou z křoví vyskočili další čtyři chlapi. Vystřelili před naše auto, takže náš řidič-průvodce zastavil. A vrhli se na nás.
Kryli se kalašnikovem Řidiče začali násilím tahat z auta. Ještě než ho vytáhli, stihl duchapřítomně vytočit policejní číslo na mobilním telefonu a přístroj nenápadně odhodit. Povalili ho na silnici, mířili na něj zbraní a ještě jednou vystřelili. Jeden z teroristů si sedl na místo řidiče. Náš řidič-průvodce ale stihl do auta ještě na poslední chvíli naskočit. Všech pět ozbrojenců nasedlo do auta – jeden za volant, druhý si sedl na mě, byl jsem vpředu. Další tři se vtěsnali dozadu. Každý z nich kryl jednu stranu auta kalašnikovem.
Ujížděli jsme po hlavní silnici. Po chvíli jsme odbočili na vedlejší a mířili do hor. Někam, kde nás chtěli schovat. Nejeli jsme ale dlouho. Najednou jsme viděli policistu, jak stojí na silnici a snaží se naše auto zastavit. Oni do něj ale vrazili a na ostatní policisty začali bez milosti střílet. To jsme se nejvíc báli. Mohli nás kdykoliv trefit. Na místě, když už bylo po všem, se našlo 80 vystřílených nábojnic.
Policisté věděli, že v tom autě jsme. To byla klika. Stříleli na pneumatiky, ale ti únosci stříleli do nich. Dva policisty postřelili a postřelili ještě asi desetiletého kluka, který šel kolem. Prorazili to a jelo se dál. Ale protože byly prostřelené pneumatiky, auto se asi po kilometru zastavilo. A oni prostě utekli někam do hor. O nás se nezajímali.
Nejvíc jsme se báli při té přestřelce s policisty. Říkali jsme si: Dobře, ti únosci nás někam odvezou, budeme tam třeba tři dny, nebo dokud za nás vláda nezaplatí, a pak nás vrátí. Ale v momentě, když jsem viděl ty policisty, tak jsem si říkal, že teď jde do tuhého.
V našem autě bylo 22 průstřelů, poté jsme to spočítali. Když se začalo střílet, kryl jsem si dlaněmi hlavu a snažil jsem se ji narvat co nejníž pod sklo, abych byl nějak krytý. Pak jsme zjistili, že máme na triku nějakou krev, ale byla asi jednoho z těch únosců. My jsme nebyli vůbec zranění.
Ještě předtím s námi v autě ti únosci mluvili. Říkali našemu průvodciřidiči, ať nám vyřídí, že se nám nic nestane, že nás vezou k nim do vesnice, kde budeme mít dost masa a podobně. Já jsem hned, jak se to stalo, začal říkat "money, money", že jim dáme peníze, ale nechtěli je. Chtěli vyjednávat s vládou, ať propustí nějakého vězně.
K té přestřelce došlo v horách u vesnice Suk al-Sapt. Když ti únosci utekli, my jsme čekali asi další hodinu, než přijeli policisté. Protože tam o kilometr dál měli ty zraněné, tak se o nás vůbec nestarali.
Nejdříve se k nám seběhli lidé a začali útočit na našeho řidiče, protože si mysleli, že řídil on. Jak tam byl ten zraněný školák, tak jsme jim museli vysvětlovat, že on neřídil, že to byli únosci. Pak nás vzali do jednoho domu, kde jsme seděli a čekali na policii. S nimi jsme jeli na policejní stanici a sepsali protokol. Prý jednoho z těch únosců chytili už hned ti vesničané a poté byli dopadeni i ti další čtyři.
Člověk když jede do Jemenu, tak ví, že toto se tam děje. Zajímavé ale je to, že se to stalo na bezpečném úseku. Na hlavní silnici, kde je docela i provoz. Oni to opravdu museli mít nějak naplánované. Čekali na nás, evidentně si nás vyhlídli už ráno ve městě, když jsme byli na trhu. Jeden místní říkal, že mohli dostat tip i od samotných policistů, ti tady mají nízké platy a jsou často zkorumpovaní.
Když jsme se druhý den bavili s naším průvodcem, tak jsme se dozvěděli, co vlastně všechno v tom autě řešili. Průvodce s nimi neustále mluvil a říkal jim, že policie to ví, ať zastaví a utečou, že to nikomu neřekneme. A čtyři z nich byli zřejmě připravení to udělat, zastavit a utéct. Ale ten, co seděl na mně, ten říkal: Ne, pojedeme dál. A namířil samopal na řidiče, dalšího únosce. Byl odhodlaný do toho jít. Ten moment, kdy mířil na toho řidiče, mě hrozně vyděsil. Přepínal si totiž v tu chvíli samopal z jednotlivých výstřelů na dávky. A pak následovala ta přestřelka.
Klíčová byla určitě role našeho řidiče-průvodce, on celou dobu vyjednával, kontaktoval policisty. Bylo štěstí, že ještě stihl do auta naskočit, když ho tam chtěli hned při tom únosu nechat.
