"Informace jsme neměli, všechno mi podávala dcera z České republiky. Zprávy v jejich televizi byly zkreslené, mluvím a rozumím arabsky," řekla LN Zdeňka Mahbouliová krátce po tom, co její letadlo přistálo ve čtvrtek okolo čtvrté hodiny odpoledne na ruzyňském letiště v Praze. Telefony byly podle ní hluché zhruba tři dny, internet nefungoval asi týden, spustili ho až v den jejího odletu.
Zdeňka Mahbouliová bydlela necelý kilometr od náměstí Tahrír v Káhiře, epicentra krvavých střetů. "Ve dne jsme spali, v noci jsme hlídali. Bydlela jsem ve dvacetiposchoďovém domě, kde bydleli převážně ruští doktoři, inženýři a jejich rodiny. Asi šestnáct chlapů mělo každou noc hlídku a chránili dům. Můj syn hlídal vždycky od dvou do pěti ráno. Měli kudly," vyprávěla se slzami v očích. Neustále prý slyšela rány, bouchání a křik.
Lidé se modlili a najížděla do nich policejní auta
"V úterý jsem byla překvapená vytrvalostí těch lidí, to bylo dojemné. Modlili se na mostě a při tom je rozháněli stříkačkami a najížděli do nich policejními auty," vzpomínala už v letištní hale Mahbouliová.
Viděla i ženy a děti, které byly ve dne i v noci v ulicích: "Milion lidí bylo asi pět dní na jednom místě. Vůbec nevím, kam chodili na záchod, kam jíst. V noci bylo asi sedm stupňů, musela jim být zima, ale byli tam."
Z okna viděla také vězně, jak pobíhali v bílých stejnokrojích po ulicích. "Domobrana je ale zachytila, takže se nic hrozného nestalo. Pak jim dal ale Mubarak zbraně. To nebylo tak, že utekli z vězení, oni jim otevřeli dveře," tvrdila Mahbouliová.
Ve středu se podle ní situace v Káhiře vyhrotila. "Odpůrci Mubaraka a jeho příznivci po sobě házeli kameny a Molotovovy koktejly. Teď už jenom schází, aby jim tam někdo dodal zbraně a bude z toho občanská válka, tak jsem radšï přijela domů," řekla smutně.
Demonstrace byla podle ní na začátku spíš emotivní. "Pak se ale ukázalo, že jsou to horkokrevní lidé. Nejsou jako my, aby si jen mávali klíčemi," dodala.
Na letiště se dostala bez větších potíží: "Vyjela jsem na letiště už ráno. Všude byli vojáci se samopaly, tanky, protože v sobotu se tam utvořily skupinky takových těch darebáků, kteří využívají tuto situaci a rabují a drancují."
Dobré vzpomínky si paní Zdeňka údajně nepřiveze ani na spolupráci s českou ambasádou. "Naše ambasáda sice měla servisní číslo, ale informace od nich byly všelijaké. Řekli mi třeba 'Vždyť jste věděla, do jaké země jedete. Měla jste se předem informovat na internetu a připravit se.' Já jsem tam jela v dobré vůli, být tam tři měsíce u syna s rodinou. Před třemi týdny jsem rozhodně netušila, že se něco takového vznikne. To vzniklo ze dne na den," líčila zkušenost s českými úředníky v Káhiře Mahbouliová.
ČSA zklamaly
Vstřícnost podle ní neprokázala ani společnost ČSA. "Ta mě zklamala úplně nejvíc. Měla jsem koupenou zpáteční letenku na duben, ale tu mi nechtěli přebookovat. Volala jsem tedy dceři do Čech, aby to zkusila ona, ve finále jí řekli, že to nejde a musela jsem si koupit novou zpáteční letenku," říká Mahbouliová. Vstříc jí vyšel akorát její mobilní operátor, ten jí okamžitě zaslal kredit 350 korun.
"Když jsem mluvila s Rusy, co tam jsou, tak těm poslali válečnou loď a jeli domů zadarmo. Ti Češi, co se mnou teď letěli ve stejném letadle, tak ti mi vyprávěli, že jim Slováci, pro které jejich země vyslala speciální letadlo, nabízeli, ať letí s nimi, česká ambasáda o tom vůbec nevěděla," smála se.
