Pokud vítr nezeslábne, zavřou se letiště v Německu, pak v Česku

Nejvíce postiženy jsou zatím Skotsko na severu Británie a Irsko a některé spoje zrušily i Dánsko a Norsko

LN: Jaká je aktuální situace kolem erupce vulkánu Grímsvötn?
Hlavním problémem oproti víkendu, kdy tam nefoukal skoro žádný vítr a materiál se ukládal přímo na svazích sopky, je, že se rozfoukal vítr nad Evropu. Bavíme-li se o výškách do sedmi tisíc metrů, část popela hnaná přes sever Anglie a Skotsko podle propočtů britské meteorologické služby o půlnoci zasáhne severní Německo.

LN: Zvyšuje sopka svoji aktivitu?
Samotná aktivita nijak nestoupá: když v sobotu došlo k výbuchu, do výšky 20ti kilometrů se vytvořil sopečný sloupec. Ta výška velmi rychle klesá, teď nepřesahuje deset kilometrů. Z nejvyšších výšek ale materiál vítr fouká nad Grónsko.

LN: Jaké jsou tedy aktuální vyhlídky pro leteckou dopravu nad Evropou?
To závisí na síle větru. Pokud se sníží, ztratí schopnost unášet částice popela a urychlí se jejich sedimentace. Pokud ale rychlost zůstane konstantní, bude sedimentace trvat déle. Je to stejné, jako když chcete sfouknout prach ze stolu. Tedy, jestli se něco nezmění, kolem půlnoci bude třeba zastavit leteckou dopravu nad severem Německa, prach by mohl poté dorazit i k nám.

LN: Jak funguje systém spolupráce vulkanologů a řízení letového provozu?
Celý vzdušný prostor je rozdělen do několika bloků, které mají centra sledování sopečného prachu. Evropu, Afriku a část Asie patří pod centrum sledování v Toulouse, ale protože v našem případě se jedná o islandskou sopku, koncentraci prachu sleduje centrum v Londýně. To pak předá aktuální informace jednotlivých centrům, která pod ně spadají. V případe České republiky jde informace po trase Londýn – Toulouse – Praha.

LN: V čem se obě erupce liší?
U Eyjafjallajökullu trvaly vždy déle, ta nejznámnější erupce z loňska byla nečekaně krátká, trvala jen měsíc a půl. Grímsvötn má naopak velmi krátké erupce, řádově ve dnech. Není známý výbuch, který by trval déle než deset dní. Ovšem aktuální měření deformace sopky ukazují, že je neobvykle velká, oproti normálu by tak erupce mohla být delší. Na rozdíl od Eyjafjallajökullu měla nynější exploze mnohem mohutnější nástup, Grímsvötn produkuje mnohem větší množství materiálu. I když je tak popela schopného letět menší procento než loni, i tak je ho kvůli vysokému množství dost.

LN: Mohl byste přiblížit sopku Grímsvötn?
Patří mezi asi 30 aktivních vulkánů Islandu, jde o jeden z nejčinnějších: aktivita se opakuje jednou za dekádu, v poslední době jednou za sedm let. Naposledy udeřila v roce 2004, předtím v roce 1998. Vulkán má obrovský sopečný kráter schovaný pod ledovcem, jde vlastně o tři spojené krátery o rozměru 3x8 kilometrů. Tento obrovský kráter vznikl při velké předhistorické erupci. Kvůli sopečné aktivitě je nad vulkánem jezero, které ale není vidět – je pod ledovcovou střechou. Důsledkem je, že při větších erupcích dochází k provalení vody a rozsáhlým záplavám okolí. To ale teď nehrozí, došlo k němu totiž loni, kdy většina vody odtekla. Částice, které Grímsvötn vylučuje, jsou tvořeny hlavně střípky sopečného skla a krystalky živců.

LN: Nikdy v minulosti k tak rozsáhlým opatřením v letectví nedocházelo, i když vulkány byly aktivní. Čím si vysvětlujete loňské a letošní události?
Problém je v tom, že se velmi zahušťuje letecká doprava. Problémy přišly zhruba v 80. letech – paradoxně s dokonalejšími proudovými motory, ty jsou výkonnější, mají menší spotřebu, ale pracují za vyšších teplot. Sopečný prach se tak roztaví, zalepí výtokové turbíny a vyřadí motor z provozu. V roce 1990 se proto zavedlo sledování koncentrace sopečného prachu, abychom neriskovali.