LN Stalin údajně prohlásil, že jeho msta na Lvu Trockém postihne i jeho děti a vnoučata. Vám je ale 85 let a vypadáte dost živě. Považujete to za triumf rodiny Trockých?
Měl jsem jako jeden z mála v naší rodině štěstí dožít se vysokého věku, vlastně jsem jediný, komu se to podařilo. Maminka spáchala sebevraždu, když jí bylo třicet, stejného věku se dožil i můj starší strýc Lev Sedov, kterého otrávili v Paříži, mého druhého strýce Sergeje Sedova poslal Stalin do gulagu, i když se držel od politiky dál, a pravděpodobně byl zastřelen. Stejně jako můj otec, o němž dodnes nevím skoro nic, ani si vlastně nepamatuju, jak vypadal, protože jsem ho naposledy viděl, když mi bylo pět. A to všechno jen proto, že patřili do rodiny Trockého.
LN Ze Sovětského svazu jste s matkou zamířili rovnou za vaším dědou, který byl ve vyhnanství u tureckých břehů na ostrově Prinkipo. Docházelo vám, že Trocký není úplně typický dědeček v poklidném důchodu?
Viděl jsem ho celkem málo, protože byl celé dny zavřený ve svém pokoji a pracoval, sem tam mě vzal třeba na ryby a byl ke mně hrozně laskavý. Ale občas bylo cítit napětí, kterému jsem ještě úplně nerozuměl. Jednou jsem dostal nápad, že si udělám táborák, a protože foukal vítr, tak jsem se rozhodl, že ho udělám ve sklepě. Za chvíli začal škvírami v podlaze dědovy pracovny vycházet kouř a všichni včetně Trockého vylítli zděšení z domu, protože byli přesvědčení, že je to atentát a dům jim zapálila NKVD.
LN Byl život v Trockého domě v Mexiku jiný než na ostrově Prinkipo?
Bylo tu hodně živo, děda byl jednou tady, pak zas támhle a bylo tady daleko volněji než v Turecku. Trocký měl svoje pevné každodenní rituály. Po ránu šel nakrmit slepice a králíky, které choval na dvoře, pak se zavřel ve své pracovně a vyšel jen na jídlo. Byl extrémně disciplinovaný, nechtěl promarnit ani minutu svého života. Možná už tušil, že se blíží jeho konec. Večer měl ve zvyku si sednout se svými dobrovolníky, kteří u něj sloužili jako stráž a analyzovali, co se děje, bavili se o třídním boji nebo Stalinových procesech v Rusku a tak.
LN V Mexiku hostili Trockého ve svém domě malířka Frida Kahlo a Diego Rivera. Tušíte, proč se od nich Trocký nakonec odstěhoval?
V tomto období byl Diego trockista. Jenže to byl umělec a ve svých názorech byl přelétavý. V jedné chvíli se s Trockým názorově neshodli, protože se Diego rozhodl ve volbách podporovat pravicového kandidáta Juana Almazána – a v ten moment se Trocký rozhodl, že už s ním v jednom domě bydlet nemůže.
LN Ve filmu Frida je důvodem roztržky obou mužů fakt, že Trocký měl poměr právě s Riverovou ženou Fridou Kahlo.
Frida měla poměr s tolika muži, kolik jich jen bylo na dosah. Vyspala se s Trockého ochrankou i s jeho asistentem, lovila všechny muže kolem. Zároveň byla hodně omezená svým zraněním z dětství a taky svým manželem. Diego se jí snažil poroučet a ona ho poslouchala. Takže když se Diego přestal s Trockým vídat, přestala se sním vídat i Frida. Jednalo se o typickou ukázkou sado-masochistického vztahu. A ona si hledala různé úniky, ať už to byl sex s muži nebo se ženami, anebo alkohol. Podle jednoho člena ochranky, který Trockého hlídal, by bývalo bylo složité, aby Trocký a Frida mohli být spolu sami, protože ho neustále někdo střežil a vždycky kolem něj byla spousta lidí. Ale kdo ví.
LN Jak se podařilo jeho budoucímu vrahovi – Ramónu Mercaderovi alias Jacsonovi – získat Trockého důvěru a dostat se do jeho blízkosti?
Já jsem měl z Mercadera zpočátku dobrý dojem, byl velmi slušný, navíc štědrý, ale v zásadě dost vychytralý. Nabízel se, že stráž sveze autem na oběd, manželům Rosmerovým, kteří mě přivezli do Mexika a byli to Trockého staří přátelé, se zase nabídl, že je vezme na výlet do Veracruzu, což je od Mexiko City asi 450 kilometrů, takže to není zas taková maličkost. Vozil na výlety občas i mě a sem tam mi přinesl čokoládu, jednou dokonce i klec s kanárkem, aby vypadal jako náš bezelstný kamarád. Po prvním atentátu ale na několik měsíců zmizel. Ničím podezřelý nám přesto zatím nebyl. Naopak třeba onen Američan Sheldon Harte, který otevřel atentátníkům bránu, mi připadal strašně nervózní od chvíle, kdy vstoupil do domu.
LN U druhého, úspěšného atentátu, při němž Ramón Mercader sekl Trockého cepínem do hlavy v jeho pracovně, jste byl také?
V naprosté pohodě jsem se to odpoledne vracel domů ze školy, ale už zdálky jsem viděl, že se před domem něco děje. Stálo tam několik cizích aut a ve vstupní bráně hlídalo několik policajtů. Obvykle byl přitom před domem v tuhle hodinu úplný klid. Bylo jasné, že se stalo něco vážného. Popadl mě velmi tísnivý pocit a přidal jsem do kroku. Prošel jsem bránou a první člověk, kterého jsem potkal, byl Harold Robins z ochranky. Měl v ruce pistoli a byl celý bez sebe. Zeptal jsem se, co se děje, a on jenom opakoval: "Jacson, Jacson..." Na zahradě jsem pak uviděl Mercadera neboli Jacsona, kterého drželi dva policajti, obličej celý od krve, jak ho zmlátili, takže jsem ho ze začátku ani nepoznal. Ječel, řval, naříkal a byl úplně mimo. Vždycky když si ten výjev vybavím, vzpomenu si, že tohle byl podle Stalina příkladný hrdina Sovětského svazu.
LN A kde byla jeho oběť?
Jsem dnes asi jediná osoba, která viděla Trockého živého. Ležel u dveří jídelny, kolem kaluž krve a jeho manželka Natalia mu přikládala k ráně led. Ještě dokázal mluvit, a když slyšel, jak Mercader ječí, ukázal jednomu člověku z ochranky, aby ho nezabíjeli, protože musí mluvit. Když pak zaslechl moje kroky, tak řekl, ať mě nenechají vstoupit, abych to neviděl. Pak přijela sanitka a následující den Trocký zemřel.
Rozsáhlý rozhovor s vnukem Lva Trockého vyšel v magazínu Pátek deníku Lidové noviny
