Za vůdce je považován Džalaluddín Hakkání, který pochází z afghánské provincie Paktíja a který vlastní nemovitosti na pákistánském kmenovém území Severní Vazíristán. Právě odtud organizoval v 80. letech vpády proti sovětským vojskům, která okupovala Afghánistán.
Prohnaný Džalaluddín Hakkání |
Američtí představitelé dodnes přiznávají, že tehdy byl Džalaluddín považován za cenného spojence. Také ISI ho zvýhodňovala při výběru spojeneckých velitelů, kterým byly přerozdělovány peníze z mezinárodních fondů a zbraně pro boj proti Sovětům. Na Západě je mnoho lidí přesvědčeno, že tento vztah mezi Hakkáním a ISI stále trvá, což Pákistánci popírají.
Hakkáního synovéPodle stanice CNN není jisté, zda je Džalaluddín Hakkání ještě naživu. Důležitější místo v organizaci nyní mají asi jeho synové Siradžuddín a Salahuddín. Podle odborníků patří k devíti sourozencům. Za nejradikálnějšího a nejvlivnějšího se považuje Siradžuddín, jenž je označován za nejvýznamnější osobu globálního extremismu Al Kajdy. |
Hakkání se nedávno spojil s Talibanem. Na poslední oficiální návštěvě Islámábádu byl koncem roku 2001, zhruba v době, když USA zahájily ofenzivu proti Talibanu. Pak o něm nebylo slyšet a hovořit se oněm začalo znovu před několika měsíci, kdy se objevil ve Vazíristánu. Vybudoval tam základnu odboje proti západním jednotkám a zasahuje odtud do konfliktu v Afghánistánu. Jeho lidé z této základny zorganizovali a spáchali proti západním vojákům v Afghánistánu ničivější útoky, než jiné skupiny.
Právě rostoucí síla lidí soustředěných ve Vazíristánu zřejmě přispěla k otočení situace na bojišti v nedávných letech v neprospěch západních jednotek. Má se za to, že buňky z Vazíristánu jsou zdrojem pro odboj ve východoafghánských provinciích Kunar a Nangarhár a v jihoafghánských baštách islamistů v Zábulu, Kandaháru a Hílmandu.
Vazíristán, bašta kmenových bojovníků
Když Američané zahájili v říjnu 2001 bombardování Afghánistánu, začali asijští a arabští bojovníci proudit do Jižního Vazíristánu. Pokusy pákistánské armády tento příliv zastavit vyústily v rozsáhlý konflikt v oblasti Vana v Jižním Vazíristánu roku 2002 a pak znovu v roce 2004. Za těchto bojů padlo na 700 pákistánských vojáků.
Vazíristán
V Severním i Jižním Vazíristánu pak začaly působit nejrůznější odbojové skupiny a tato pohraniční území jsou mimo dosah vlivu vládních činitelů. Tyto skupiny ale mají rozdílné cíle i často protichůdné zájmy. Některé z nich podepsaly s pákistánskou armádou příměří a dodržují je. Jiné naopak na vládní cíle útočí. Všechny ale spadají pod vliv Hakkáníů a stejně jako oni se hlásí k vůdci Talibanu mullovi Umarovi.
Jednomu ze synů Džalaluddína Hakkáního, Siradžuddínovi, se před pěti lety podařilo sjednotit několik kmenů z Jižního Vazíristánu tvrdým vyjednáváním. Přiměl také velitele pákistánské větve Talibanu Baitulláha Mahsúda z Jižního Vazíristánu ke smíru s armádou v roce 2005 a pak ještě o tři roky později. Ačkoli tato příměří pak byla porušena, spojenectví mezi Hakkáníi a Mahsúdovou skupinou vydrželo. Oběma se připisuje útok z prosince 2009, při němž v afghánském Chóstu přišlo o život sedm agentů CIA. Hakkáníové ale operují v Pákistánu i mimo svou vazíristánskou základnu.