Letní monzunové deště zahánějí tisíce pouličních existencí schovat se do provlhlých chodeb a špatně osvětlených podchodů. A do úkrytu pod střechou se schovává i kořist, na kterou noc co noc vyráží Mahiš Suriš Kamble se svým spolupracovníkem Sangpalem Sitaramem Bačatím, napsal list Los Angeles Times.
Jejich lovištěm je pro tuhle noc čtyřpatrová obytná budova v srdci Bombaje, jen několik bloků od luxusního pobřeží Queen's Necklace. K zchátralému domu s otlučenými základy se Kamble a Bačatí brodí přes obaly od potravin a haldy hnijící cibule vyházené z oken. Netrvá jim dlouho, než narazí na to, co hledali: desítky krys pobíhajících kolem zdí, krčících se pod odstavenými bicykly a schoulené pod starými novinami.
Dvojice se brzy rozdělí. Bačatí zamířil za roh a Kamble se v úzké uličce blíží k 20 centimetrů dlouhému hlodavci, kterému svítí baterkou do očí.
Zvíře je oslepené na dost dlouho, aby ho Kamble praštil do hlavy tyčí s kovovým koncem. Jeho rány jsou obvykle smrtelné. Tentokrát se mu ale nepovedla čistý úder a zraněná krysa vyskočí do vzduchu, jako by účinkovala v cirkuse. Tahle práce ale není nic pro citlivky. Kamble popadne zvíře za ocas a dorazí ho dvěma údery o betonový chodník.
Minimálně 90 krys za tři dny
Všechny pracovní povinnosti, které zahrnuje noční práce 33 zabijáků krys zaměstnávané v Bombaji, jsou součástí systému z dob britského impéria, a to včetně archaického vybavení a tradicemi svázaných požadavků na prokázání způsobilosti pro toto povolání.
ČTĚTE TAKÉ: |
Dvacetiletý Kamble a o sedm let starší Bačatí porazili stovky uchazečů o tuto práci, z nichž někteří měli i vysokoškolský titul. Kandidátům musí být 18 až 30 let, mít alespoň deset tříd školy, dokázat zdvihnout více než 50 kilogramů a projít písemnou zkouškou i posouzením videonahrávky se záznamem dovedností při zabíjení krys.
Po tom všem je desítka finalistů zavedena do terénu k praktické části zkoušky. Je jednoduchá. Zvítězí ten, kdo za 15 minut zabije nejvíc krys. Kamble a Bačatí na tuto část trénovali celé týdny a vyplatilo se jim to. Oba ulovili kolem dvacítky hlodavců a jasně zvítězili.
Šest dní v týdnu vyráží městská noční krysí rota (NKR ve zkratky milující Indii) zabíjet krysy. Do úsvitu musí každý její člen ulovit průměrně 30 krys; alespoň 90 za tři dny, jinak nedostane výplatu.
Miliony potomků za rok
Byrokrati sledující stavy škůdců v Bombaji ohlásili, že od ledna do července letošního roku bylo ve městě zabito 214.848 krys. Dvě třetiny z nich zabili noční lovci, o zbytek se postaral jed a pasti. Zmíněné číslo vypadá impozantně. Aby zapadlo do správné perspektivy, je třeba dodat, že jediný krysí pár dokáže za ideálních rozmnožovacích podmínek během tří let zplodit 20 milionů potomků.
Krys je v Bombaji mnohonásobně více než samotných obyvatel.
Zarytost, s jakou řemeslo krysích zabijáků přežívá se všemi podmínkami a zkouškami, které jsou třeba, aby mohl mladík začít zabíjet krysy tyčí, pochází z dob, kdy kontinent pravidelně ničily epidemie dýmějového moru přenášeného blechami hlodavců. Poslední epidemie v Bombaji byla v roce 1896, v Indii pak naposledy zemřelo několik desítek lidí při epidemii v roce 1994.
Bombaj, kde jsou největší asijské slumy i přístav se skladišti pro zboží připlouvající z celého světa a také do celého světa odplouvající, je ideálním rozplozovacím místem pro krysy - i ideálním lovištěm. "Nemáme k dispozici žádné údaje o počtu krys," řekl mluvčí Bombaje Ganéš Puranik.
"Ale myslím, že tu musíme mít nejvíc hlodavců na světě. Krysy na plánované rodičovství nemyslí."
