Rusko od loňského roku s USA jedná o možné účasti na realizaci projektu protiraketové obrany, který má evropské státy NATO uchránit před případnou hrozbou íránských raket.
Realizace programu, rozplánovaná do roku 2020, počítá s rozmístěním prvků protiraketové obrany v širokém pásmu od severní Evropy po Černé moře. První protiraketové komplexy se mají objevit v Rumunsku a Polsku.
Možné rozmístění ruských raket
Představy Moskvy a států NATO na formu ruské účasti se ale výrazně odlišují; zatímco aliance navrhuje volnou výměnu informací, Rusko požaduje přímé operační zapojení. Moskva se obává, že bez ruské účasti by mohl být systém použit proti ruským raketovým silám. Varuje, že odmítnutí ruské účasti by mohlo obnovit závody ve zbrojení.
Vojenský zdroj agentuře Interfax řekl, že absence dohody by mohla znamenat rozmístění raket Iskander v Bělorusku, v Kaliningradské oblasti při hranicích s Polskem a Litvou a v Krasnodarském kraji u Černého moře.
Mobilní balistické rakety Ruská raketa Iskander Operačně taktické rakety Iskander, na Západě označované SS-26 Stone, jsou mobilní balistické rakety, které má Rusko ve výzbroji zhruba pět let. Sedmimetrové střely mají operační dolet až 400 kilometrů a mají být naváděny s pomocí nově budovaného družicového navigačního systému Glonass. Cíle údajně zasahují s přesností pěti až sedmi metrů. Rusko v poslední době stále častěji signalizuje své odhodlání odpovědět na protiraketový štít NATO vlastními vojenskými prostředky. Kromě Iskanderů se hovoří o novém mobilním protiraketovém systému S-500, který má být hotov v roce 2015, případně o nové mobilní mezikontinentální raketě RS-24 Jars, kterou ruská armáda začala zařazovat do výzbroje loni. |
