"Tento druh vyjádření se nyní posunul, jemnůstky ve vyjadřování jsou pryč," řekl Rime Allaf, spolupracovník londýnského Chatham House. "Nyní poprvé v nedávných dějinách Sýrie lidé mohou jít a říct všechno otevřeně," dodal.
Opoziční Syřané projevují vlastní odpor vůči Asadovi všemi prostředky, jaké mohou využít. A s humorem, který jim zároveň pomáhá překonat smrt a zkázu vojenského zákroku Asadových sil, jenž už si vyžádal více než 5400 obětí, přinejmenším podle údajů OSN. Internet poskytuje roušku anonymity, která je nesmírně důležitá v době, kdy trest je reálnou hrozbou. Ale kreativita se přelila i do ulic na plakátech, transparentech i písních protestů.
"Nejvyšší ranař: Deníky malého diktátora" jsou jedním z nových online pořadů. Vytváří ho deset mladých profesionálních umělců v Sýrii, kteří s pomocí prstových loutek zpodobňují Bašára Asada (v pořadu se jmenuje Bíšu) a jeho kruh věrných.
V jedné z epizod Bíšu soupeří proti svrženému egyptskému prezidentovi Husnímu Mubarakovi a zabitému libyjskému diktátorovi v soutěži nazvané Kdo chce zabít milion, což je hříčka na televizní soutěž Kdo chce být milionářem. Poslední otázka zní: "Byl byste schopný rozdrtit silou protest?" Bíšu odpovídá "ano" a poté, co mu moderátor sdělí, že jde o nesprávnou odpověď, popadne diktátora amok a udělá ze scény kůlničku na dříví.
V jiné epizodě se radí se dvěma ďábly, jak se má vypořádat s povstáním. Navrhují mu, aby zabil jednoho protestujícího a tím ostatní odradil. Na to Bíšu opáčí, že bude radši zabíjet 30 protestujících denně, mučit děti a bombardovat města. "Ty jsi úplně šílený," ječí na něj ďábel. "Chci pryč z tohohle pekla!" dodává, zatímco utíká pryč.
Rozbít zeď strachu
Režisér seriálu, který vystupuje pod online jménem Džamíl, říká, že motivací je "rozbořit zeď strachu". "Když vidíte provládní ozbrojence jako loutky, tak už je nemůžete brát vážně," říká s prosbou, aby místo jeho pobytu nebylo zveřejněno, protože se bojí odvety.
Dokonce i na nejtemnějších místech jsou Syřané zjevně schopní vytěžit nějakou zábavu. Město Homs v centrální části země patří k nejhůře zasaženým vojenským zákrokem režimu.
Eskalace násilí |
A přesto při mnoha masivních shromážděních lidé tančí, chytají se za ruce a provádějí synchronizované poskoky doprovázené jednoduchou písní, jejíž text v překladu zní: "No tak, Bašáre, odejdi!" Ta patří k nejoblíbenějším, zvlášť za doprovodu rytmického bubnování, ale z povstání se zrodila celá škála protestsongů plných slovních hříček a narážek na Asada a jeho blízké.
Kfarnabal, rebelující vesnice v severní Sýrii, se proslavila barevnými, zábavnými transparenty. "Halab by nepovstal, ani kdyby vzal viagru," hlásil například jeden z nich v kritice namířené proti druhému největšímu syrskému městu, kde se protivládní protesty neujaly.
Klínové písmo podle Asada
Někteří už ale zaplatili za to, že v žertování na vládní účet zašli příliš daleko. V srpnu loňského roku zbili ozbrojenci proslulého syrského karikaturistu Alího Farzata. Šedesátiletému kreslíři zlomili prsty a pohodili ho u silnice na předměstí Damašku za to, že na svých internetových stránkách zveřejnil vtipy zesměšňující Asada.
Syrský hasič Ibráhím Kašúš, který napsal píseň "No tak, Bašáre, odejdi!", byl v červenci zavražděn. Útočníci mu vyřezali hlasivky a jeho tělo hodili do řeky u města Hamá.
