Made in Bangladéš. Švadleny šily svetry pro Evropu, když začalo peklo

Více než stovka lidí uhořela nebo se zabila zoufalým skokem z okna. Většina zaměstnanců bangladéšských textilek pracuje v nebezpečných podmínkách. Visačka s nápisem "Made in Bangladesh" přitom označuje oblečení téměř na celém světě včetně Česka.

Podle předběžného vyšetřování byl rozsáhlý požár textilky, při kterém v sobotu zahynulo přes sto lidí, dílem žháře. "Dospěli jsme k názoru, že se jednalo o sabotáž. Nyní se snažíme zjistit, kdo za tím stojí. Všichni viníci budou pohnáni před soud," prohlásil v úterý ministr Madžudín Chán Alamgir. Jeden z velitelů hasičských sborů Muhammad Mahbúb nicméně uvedl, že pravděpodobnou příčinou vzniku ohně byl elektrický zkrat.

V zemi zatím dál pokračují demonstrace za lepší podmínky v přelidněných továrnách. Podle svědků budova neměla odpovídající nouzové východy, hasicí přístroje nefungovaly a byly v továrně, jen aby uspokojily zraky inspektorů, a když se rozezněl alarm, šéfové nařídili zaměstnancům vrátit se k šicím strojům. Agentury neštěstí popsaly jako největší tovární požár v dějinách Bangladéše. V pondělí se podobný scénář opakoval, tentokrát naštěstí bez smrtelných obětí. 

Otřesné pracovní podmínky dokládá i smutná statistika: za posledních pět let v textilkách zemřelo na 500 lidí. Jako hlavní příčiny jsou uváděny špatné bezpečnostní podmínky, vadná elektroinstalace a přelidněné prostory.

740 korun za měsíc
Visačka s nápisem "Made in Bangladesh" přitom označuje oblečení téměř na celém světě. Důvodem je bezkonkurenčně levná pracovní síla, kterou využívají textilní korporace. Minimální mzda pracovníků textilek se pohybuje kolem 37 dolarů (asi 740 korun) za měsíc, což je zhruba stejná částka, za kterou si lidé v Evropě či Spojených státech pořizují svetr, poznamenal letos v srpnu americký list The New York Times.

Ve shořelé továrně, kde pracovaly především ženy, se vyráběly textilie pro mezinárodní značky, včetně největšího maloobchodního řetězce světa, amerického Wal-Martu, nizozemského řetězce C&A a francouzského Carrefouru.

"Vždy, když vypukne ničivý požár, vláda zahájí vyšetřování a úřady, včetně majitelů továren, vyplatí nějaké peníze a ujišťují, že budou bezpečnostní normy a pracovní podmínky zlepšeny. Nikdy se tak ovšem nestane," řekl Hak Amín, předseda bangladéšského národního svazu pracujících v textilním průmyslu.

Do hledáčku textilních korporací se Bangladéš dostal poté, co se v Číně zvedly mzdy. V roce 2011 činil zisk z textilního průmyslu 18 miliard amerických dolarů. Podle odhadů chce "Nová Čína", jak se Bangladéši mezi oděvními řetězci přezdívá, toto číslo do roku 2020 ztrojnásobit.

Během poslední dekády v zemi vzniklo na tři miliony pracovních míst. Do metropole proudí statisíce žen, aby v zaprášených továrnách zasedly k šicím strojům. Mezi hlavní značky, které levnou sílu v Bangladéši využívají, patří HM, Zara, Tommy Hillfinger, Adidas, Nike, Gap, Levi Strauss a mnohé další.

Policista prochází mezi řadami šicích strojů.

Oděvní řetězce se odvolávají na časté audity. Ty sice vedly ke zlepšení podmínek v továrnách, nicméně důvod, proč firmy využívají bangladéšské dělníky, je stále stejný: bezkonkurenčně levná pracovní síla. "Tlakem na nízké výrobní náklady a dodržováním dodacích lhůt řetězce přispívají k otřesným podmínkám dělníků, kteří uvízli v pasti chudoby, píše se ve zprávě organizace Swedwatch.

Kvůli podhodnoceným mzdám jsou lidé nuceni pracovat přesčas. Osm z deseti pracovníků v textilkách tvoří ženy, které navíc nesou dvojité břímě v podobě starosti o domácnost. V muslimské patriarchální společnosti často čelí zneužívání ze strany nadřízených.  

"Mzda dělnic nestačí na pokrytí základních potřeb. Musí žít v chatrčích, které je neuchrání před sexuálními útoky. Není divu, že počet znásilnění stejně jako sebevražd je mezi dělnicemi z textilních závodů nejvyšší," poznamenává lidskoprávní organizace, Paradoxně jsou to však právě ony, kdo zajišťuje chod textilního průmyslu v Bangladéši.