Peklo v syrském Aleppu. Lidé umírají, když běží pro chleba, líčí Češka

Lidovky.cz: Co přesně v Allepu děláte?
Z Allepa jsem se vrátila zhruba před třemi týdny. Naše organizace ve městě distribuuje jídlo včetně speciální výživy pro nejmenší děti. Tam, kde jsou potraviny ještě k dostání, podporujeme rodiny finančně. Lidé si tak sami koupí to, co nejvíc potřebují a místní obchodníci dostanou možnost si vydělat. Nechceme narušovat dosud fungující zbytky ekonomiky. Aleppo je tradičním místem obchodu a malovýroby, poskytujeme tak práci například i krejčím a ševcům, kteří si výrobou teplého oblečení a bot alespoň něco vydělají. My pak vyrobené oblečení rozdáváme potřebným. Podobně se lidé budou podílet třeba i na svozu odpadků, který už měsíce zaplavuje ulice a vážně ohrožuje zdraví obyvatel. Do konce ledna bychom jen v Aleppu rádi doručili pomoc pro asi 6500 lidí.

Lidovky.cz: Funguje v některé ze čtvrtí alespoň trochu normální život, nebo je celé město jedna válečná zóna?
Působíme zatím ve dvou čtvrtích, kde žije necelý půl milionu obyvatel. O město se bojuje a bojové linie jsou celkem jasné. Nicméně jsou tu nálety, které nelze předvídat a bohužel jsme svědky bombardování toho i civilních cílů - například  pekárny, kde lidé stávají od půlnoci mnohahodinové fronty, nebo nemocnice. Mnoho lidí je navíc v tak zoufalé situaci, že přebíhají uprostřed bojů, když se snaží doběhnout do vedlejší čtvrti, kde je zrovna k dostání chléb...

V některých ulicích Aleppa muži posedávají před krámky a děti pobíhají kolem. Ulice za rohem je však srovnaná se zemí, po stranách se válí trosky aut a ve vzduchu se kroutí torza pouličních lamp. Lidé většinou žijí v suterénu, který sdílí spolu s dalšími několika rodinami. Noc tráví obvykle po tmě, protože není elektřina. Děti nechodí do školy a když onemocní, není je čím léčit. Většina rodin přišla o některého ze svých bližních. Lidé jsou měsíce bez práce uprostřed války, o které neví, kdy a jak skončí. 

Lidovky.cz: Jak se lidé vypořádávají se zimou?
Velmi těžko. Nemají čím topit, pomalu rozprodávají veškerý svůj majetek. Narážíme na lidi, kteří už mají poslední kousky oblečení, prodali snubní prsteny, aby měli co jíst. Zatímco uprchlíci ve vesnických oblastech sbírají dřevo a hřejí se aspoň u ohně, ve městě není možné ani to. 

Lidovky.cz: V Sýrii se v poslední době zvýšily životní náklady. O kolik se zdražily základní potraviny?
Astronomicky stoupá především cena chleba a benzínu, která se od začátku konfliktu zvedla zhruba čtyřnásobně. Několikanásobně podražila na některých místech i plynová bomba, na které se vaří. V přepočtu teď vyjde na 600 korun, a tak lidé téměř nemají teplé jídlo. Zbytek komodit se drží zhruba na dvojnásobku běžných cen. K tomu všemu většina lidí již měsíce nemá práci – hospodářství kolabuje, lidé si nemohou dovolit víc než nejzákladnější věci.

A co kriminalita? Objevují se ve městě loupežná přepadení či krádeže?
Osobně jsem o kriminalitě neslyšela, mezi lidmi vnímám spíše spojenectví a vzájemnou pomoc.

Lidovky.cz: Média teď často informují o varováních před použitím chemických zbraní, které má syrská armáda na skladě.  Mají z toho lidé strach? 
Lidé žijí ze dne na den a bojí se spíš leteckých útoků, které je pravidelně ohrožují.  Osobně jsem viděla útočící vrtulníky a stíhačky, dětská těla plná šrapnelů. Ale následky použití chemických zbraní zatím naštěstí ne.